Říjen 2009

Cestopisy z Orientu: Cesta první - TUNISKO (4. kapitola)

19. října 2009 v 17:03 | Deborah W |  Tunisko
Kapitola 4. - TUNISKO (Bezpečnostní opatření) V každém orientnálním městě se můžete setkat s tzv. Medinou, která tvoří střed, jakési starověké centrum. Tady obvykle najdete bazar, mešity, čajovny, madrasu (náboženskou školu), a další storobylé stavby. Obvykle bývá od novějších částí města oddělena starověkými hradbami. Už při příletu nebo připlutí do Tuniska si můžete všimnout docela jiných bezpečnostních opatření, než je tomu kupříkladu v Evropě. Už na letišti nebo v přístavu se můžete setkat s příslušníky policie, kteří mají přes rameno zavěšené samopaly a jejich úkolem je dohlížet na bezpečnost turistů. S těmito strážci pořádku se setkáte i u významných památek, které navštívíte. Svou ostrahu mají i hotely. A to nejen takovou, že při vstupu do hotelu procházíte detekčním rámem, ale vedle recepce má obvykle i svoje místo hotelový policista a další jeho kolega se pohybuje někde v blízkosti pláže. Nutno podotknout, že Tunisko je země, která čerpá převážně z turistického ruchu a tudíž si "nemůže" dovolit žádný teroristický útok. Je třeba poznamenat, že tento režim střežení tu probíhal i před rokem 2001, kdy jste se mohli i na pláži setkat s policisty, kteří tu projížděli na koních. Jelikož je Tunisko liberální země a tím se tak trochu vzdálilo arabskému světu, je si i plně vědomo svých dvou sousedů, a to Lybie a Alžírska, kterým zrovna není dvakrát po chuti uvolněná morálka jejich menšího souseda. S nejpřísnějšími bezpečnostními opatřeními se lze setkat v hlavním městě Tunisu, v blízkosti paláce prezidenta Zine El Abidine Ben Alího. V Tunisku jako takovém se nesmějí fotografovat policisté, vojenské objekty, a některé další stavby, které mají nějaký strategický charakter. Právě v blízkosti prezidentského paláce se vůbec nedoporuččuje fotoaparát obracet směrem k paláci. Celá stráň pod palácem je doslova prošpikována hlídkovými věžemi, na nichž sledují Vaše kroky opět policisté se samopaly. V případě toho, že se pokusíte pořídit si snímek paláce, nebo jen fotoaparát otočíte tím směrem, budete zadrženi a fotoaparát Vám bude odebrán. V lepším případě Vám vymažou kartu, nebo vytáhnou film. Stejně budete ale muset podstoupit proceduru výslechu, proč jste měli evidentní zájem fotit sídlo tuniského prezidenta. A za takovouto proceduru to jistě nestojí. Dalším místem, kde je opět přísně zakázáno fotit, je prezidentova letní vila v Hammametu. Nutno podotknout, že vila se nachází na pláži nedaleko hotelů, ale je opět obehnána plotem. Mě samotné se vilu vyfotit podařilo, ale to bylo ještě před rokem 2001, bylo to z dálky a bylo zřejmé, že prezident Ben Alí tu právě neprodlévá. V tuto dobu, tedy před rokem 2001, se na pláži dali normálně vyfotit i policisté, a rovněž Vám proto neutrhli hlavu. Celkově je bezpečnostní situace v Tunisku dobrá. Spíše než místní Vás okrade jiný zahraniční turista, protože místním to zakazuje jejich víra. Při návštěvách některých muzeí se také můžete setkat s tím, že budete procházet detekčními rámy a mnohde nebudete smět fotografovat vystavené exponáty kvůli jejich stáří. A protože si příště budeme povídat taky mimo jiné o penězích, dnešní otázka zní takto: česká koruna měla kdysi halíře, ale jak se jmenují drobné tuniského dináru?

Cestopisy z Orientu: Cesta první - TUNISKO (3. kapitola)

18. října 2009 v 17:09 | Deborah W |  Tunisko
Kapitola 3. - TUNISKO (Hotelový svět) Bakšiš, tak se nazývá onen malý finanční obnos, o který Vás bude téměř na každém kroku každý uhánět. Za branami hotelu jsou místní zdrženlivější, ovšem jinak je tomu na ulici, a teprve jinak pak na bazaru. Hotel je přizpůsoben potřebám turistů. Omračující zahrada s kvetoucími ibišky a boungallviliemi. Upravené zavlažované trávníky, chodníčky přes umělá vodní jezírka. Palmy, které Vám svými listy poskytnou stín. Lavičky k odpočinku. Hotel Vám nabídne i slušný pokoj, který je obyčejně standartně vybaven, zde hlavně záleží na hotelové kategorii. Strava je podávána buď formou polopenze či plné penze. Jídlo je docela jiné než to evropské. Na dobu svého pobytu zapomeňte na vepřové, protože prase je v zemích Orientu nečisté zvíře a nikdo tu jeho maso nejí. Naopak Vám to vykompenzují pestré zeleninové saláty ochucené na mnoho způsobů. K jídlu a hlavně i k pití je ale třeba přistupovat s rozmyslem. Vodu se doporučuje pít zásadně balenou z neporušené PET lahve. Voda z vodovodu Vám může spůsobit nepěkné střevní potíže, které Vás donutí strávit pár dnů na pokoji. Stejně tak i některé druhy jídel, na něž nejsme z našich zeměpisných šířek zvyklí, se můžou stát prokletím zdejšího pobytu. Celkově se ovšem dá říct, že místní strava je odlehčena od tuků, a tak všechna jídla působí lehce, dokonce i dortíky, kterým, pokud nejste diabetici, jistě neodoláte. V hotelu se budou snažit postarat se o Vás i několikerou formou animačních programů, na pláži Vás budou odchytávat prodavači nejrůznějších výletů na velbloudech, na koních, na člunu, na lodi. Plavčík se bude snažit nalákat Vás na let na padáku, vodní lyže či šlapadlo. A záleží jenom na Vás jestli těchto nabídek využijete či nikoliv. Tunisko má výhodu, že mnohá letoviska disponují širokými písčitými plážemi, po kterých se můžete brouzdat pár kilometrů sem a posléze zase zpět, poslouchat šumění moře, odpočívat a tím dělat i něco pro svoje tělo. Tedy kromě plavání. Středozemní moře je tu čisté, vlny Vás nijak neohrožují. Ne tak ovšem medúzy, které se občas objevují a způsobují nepěkně žahavé rudé rány na Vašem těle. Večer Vám hotel nabídne nějaký program. Univerzálního zpěváka, který s pomocí kláves zpívá světové evergreeny. Břišní tanečnici, která má většinou ruský původ. Nějakou soutěž, aby si všichni zúčastnění přišli na své. Pokud jste tu jen na pobytové dovolené, nemusíte vůbec prostory hotelu opustit a strávit tu veškerý čas, protože se Vám tu jak vidno všeho dostane. Ale, v tom případě jste mohli jet také třeba k Máchovu jezeru. Pokud se chcete seznámit se zemí jako takovou, musíte brány hotelu opustit. Vyjít na ulici, nasát místní atmosféru a poznávat. Většinou na svých cestách zavítáte do měst, jejichž střed se jmenuje.... Jak pak, že se to jmenuje ten střed orientálních měst?

Cestopisy z Orientu: Cesta první - TUNISKO (2. kapitola)

17. října 2009 v 19:22 | Deborah W |  Tunisko
Kapitola 2. - TUNISKO (První kroky) Tak, nejdřív snad odpověď na minulou otázku. Tunisko patřilo do italské koloniální sféry a tudíž ne do francouzské, jak by si mnozí mohli myslet. Ale, jak je to možné, když je druhým oficiálním jazykem francouzština a nikoli tedy italština? Je nasnadě, že prvním tuniským prezidentem se stal Habib Bourghiba, z jehož jménem se mj. setkáte ve všech městech i místech Tuniska a jeho manželka pocházela z Francie. Tudíž vliv Francie se musel projevit. Cherchez la famme. Do Tuniska se můžete dostat několika způsoby. Ten nejpohodlnější je letadlem, ten méně pohodlný pak trajektem ze Sicílie. Ale, i možná ten má svoje kouzlo, pokud se Vám poštěstí plout ve dne a můžete se kochat pohledem na dmoucí se vlny Středozemního moře. To ale nesmíte trpět mořskou nemocí. Mnohem více je využívána letecká doprava a mezinárodní letiště už každoročně odbavují tisíce turistů. Nejznámnější letiště v Tunisku se nachází v hlavním městě Tunis, dále pak v Monastiru a na ostrově Džerba. Pokud cestujete do této země jako turista, nepotřebujete vízum, pokud se tam nehodláte zdržet déle než třicet dní. Stačí jen cestovní pas, jehož platnost trvá ještě půl roku po cestě samotné. Nejsou nutná ani žádná očkování, ale pro jistotu se doporučuje alespoň to proti žloutence. Už na palubě letadla dostanete k vyplnění evidenční kartičku, kterou si po vypsání založíte do pasu a při vstupu na letiště Vám ji odebere celník, který Vám zároveň do pasu otiskne razítko. V tom okamžiku jste už plně na půdě Tuniska a musíte počítat s tím, že hned při východu z letištní haly se na Vás vrhnou místní s nabídkou odnesení zavazadel, dopravy a kdo ví čeho ještě. Vše je nabízeno za "dinár", ale skutečnost při placení může být docela jiná. Takže je lepší na podobné pochybné nabídky nereflektovat. Pokud cestujete s cestovní kanceláří, máte zajištěný transfer, který Vás pohodlně dopraví do hotelu, kde vyplníte ubytovací kartu, dostanete klíč od pokoje, hotelový poslíček Vám na něj odnese zavazadla a tady se už sluší nechat mu malý finanční obnos za provedenou službu, kupříkladu právě onen pověstný dinár. Platové podmínky nejsou v Tunisku zdaleka tak růžové jako u nás. Ale, povinnost to samozřejmě není a nikdo po Vás žádné peníze vymáhat nebude. A jakpak, že se říká tomuto finančnímu obnosu, který je známý převážně právě v zemích Orientu?

Cestopisy z Orientu: Cesta první - TUNISKO (1. kapitola)

15. října 2009 v 17:32 | Deborah W |  Tunisko
Kapitola 1. - TUNISKO (Rychlé seznámení) Dá se říct, že Tunisko příliš mezi země Orientu nepatří, ale to je tak trochu zavádějící. Tunisko, co by trpaslík vklíněný mezi dva sousední obry Lybii a Alžírsko, patří společně s nimi a ještě Egyptem a Marokem mezi státy tzv. Maghrebu. Co to znamená? Tyto země leží na západ od Mekky a tvoří vlastně severní Afriku. Tunisko je z nich nejliberálnější a díky tomu je i dobře dostupné pro turisty. Zhruba od poloviny minulého století sem začali proudit cestovatelé ze západní Evropy a po pádu železné opony jej objevili i ti z východní evropské části. Pro všechny Evropany bylo při prvním poznání jistě synonymem exotiky a také žhavé Afriky, kterou znali zatím jenom z filmů a románů. Není vlastně nic divného, že sem zasadil Gustav Flaubert děj svého historického románu Salambo, že se tu natočila řada filmů a rovněž se tu narodila italská herečka Claudia Cardinalová. A to je jenom zlomek toho, co může Tunisko nabídnout. Země, kterou z větší části pokrývá Sahara, má ale svoje neopakovatelné kouzlo. Tento, pro nás naprosto "jiný svět", je vzdálený dvě a půl hodiny letu. Úředním jazykem je arabština a setkáte se s ní hned po výstupu z letadla na letišti. Stejně jako s francouzštinou, která je po arabštině druhým oficiálním jazykem země. S angličtinou se chytáte už méně, ale také přece jen. A jestli pak víte, do jaké koloniální sféry kdysi Tunisko patřilo? Zkuste trochu popřemýšlet. Odpověď a ještě mnohé další se dozvíte zase až příště.

Cestopisy z Orientu

14. října 2009 v 19:57 | Deborah W
ORIENT Orient - už samo to slovo v sobě skrývá něco tajemného, magického, neprobádaného. Svět minaretů, z nichž se ozývá hlas muezínů volajících věřící k modlitbě. Mešity, kam lze vstoupit pouze bez obuvy (pokud Vás tam tedy vůbec pustí). Bazary, kde lze při troše štěstí pořídit téměř všechny věci od koření až kupříkladu po koberce. Tajemné staré paláce, kde míval emír svůj harém konkubín. To všechno je Orient, jehož horký dech Vás ovane hned v prvním okamžiku Vašeho výstupu z letadla a je jedno, jestli je to v Africe nebo v Asii. Před cestou samotnou si načtete řadu cestovních průvodců, naučíte se pár slovíček a do zavazadla přibalíte pár nezbytných léků. Ale, krom toho všeho je třeba vždy se také držet stanovených pravidel a pouček, jinak se cesta do zemí jako z pohádek Tisíce a jedné noci může proměnit v thiller nebo v horší variantě v horor. Přiblížím pohled na země Orientu, jež jsem navštívila během uplynulých let svýma očima tak, jak jsem je viděla já sama a s čím jsem se tam setkala. Samozřejmě, že s tím, co napíšu nemusíte souhlasit, protože jste, pokud jste tam tedy byli, zažili docela něco jiného. Ale, to je vlastně pochopitelné, protože tak už to zkrátka chodí, co člověk to jiný názor a jiný pohled na věc. A tak, stačí už jenom zavřít oči, představit si paprsky slunce na svém těle, zaposlouchat se do šumění příboje a pohroužit se do vyprávění, které snad bude připomínat pohádky Tisíce a jedné noci. Tedy, už brzy.