Duben 2010

Moře

30. dubna 2010 v 20:32 | Deborah W
Ledová temná moře severu. Prohřátá tyrkysová moře jihu. Smrtící vlny tsunami. Lehké, sotva znatelné vlnky narážející na písek pobřeží. Slaná chuť a vůně všude kolem ve vzduchu prostupující každým pórem a částečkou těla. Jaká tajemství asi skrývají? Co je ukryto před našimi zraky v nedozírných hloubkách? Stálo by za to dozvědět se to? Nebo je to něco tak hrozivého, že to za poznání raději nestojí? Nedozírné vodní planě, na nichž je jakákoliv loď jen pouhou tečkou na obzoru. Pohlcující prázdnota, která má konec někde za tím obzorem. Konec a zároveň počátek. Snad jsou krásnější ty moře jižní, plné pestrých ryb a korálů, hýčkané zlatými slunečními paprsky, měňavých světle modrých, tyrkysových a zelených odstínů oproti mořím severu bičovaných lijáky, svíraných mrazy lesknoucí se v temné modři až černi vzdouvajících se vln. Měsíc,věčný to souputník Země, podněcuje mohutné přílivy i odlivy, odkrývající na pár hodin zaplavené pláže. Věčně se střídající mechanismus udržující všechny mořské hladiny v pohybu. Příboj tříštící se o tisíce skal, klidná nehybná hladina, když nastane sluneční zatmění. Všichni po něm toužíme, alespoň jednou za život ho spatřit, vykoupat se v něm. Vyzkoušet, je jeho voda opravdu slaná? Uzdraví nás, na těle i na duchu. Vyčistí naše plíce, uvolní ztuhlé svaly a vyhojí všechny rány. Pohled na ně nás vyladí do klidu, odvěké sounáležitosti s přírodou a pohladí uvnitř, v místech kde je srdce a možná i duše. A co mi lidé? Jak se mu za tu léčitelskou službu odvděčujeme? Vraky potápěnými na dno, znečišťováním nejrůznějšími odpadky a splašky, ničením všeho živého v něm vyteklou ropou, kterou jsme chtěli dobývat z útrob jeho dna. Bez něj by jsme neexistovali. Ale uvědomujeme si to vůbec? A chceme si to vůbec uvědomit?

Cestopisy z Orientu: Cesta první - TUNISKO (13. kapitola)

30. dubna 2010 v 19:45 | Deborah W |  Tunisko
Kapitola 13. - TUNISKO (Tunisko dle abecedy;Š - Z) Š jako šaty: Setkat se na tuniských ulicích s módními výstřelky, tak s tím rozhodně počítat nemůžete. Ženy tu chodí sice moderně oblékané, inspirované francouzskou módou, ale mnohé mají šátky na hlavách a narazíte tu i na ty oblečené do černých splývavých hábitů. Jedná se ale většinou o ženy starší generace. Ty mladé už nosí kostýmky, džíny, krátké rukávy. Berberky mají pestré oděvy a šátek na hlavě mají vždycky. Muži nosí dlouhé kalhoty a košile. Šortky nosí jen zaměstnanci hotelových resortů zabezpečující animační programy či vodní sporty. Ve školách nosí děti stejnokroje, aby se potírali sociální rozdíly. T jako tradice: Tradice jsou spojené samozřejmě s náboženstvím, kterým je islám. Člověka od narození až do smrti provází soubor pravidel a tradic, které dodržuje. Dá se říct, že většina Tunisanů právě tradicím podřizuje svůj život. Rodina je tím nejdůležitějším a pokud se konají nějaké oslavy či pohřeb, sejde se přitom celé široké příbuzenstvo. Soudržnost je tu samozřejmostí a jedinec jako takový by neměl moc valných šancí přežívat bez příbuzných. U jako ulice: Ulice nebo lépe řečeno koumunikace. Jsou vesměs ve velmi dobrém stavu. Dá se říct, že lepším, než v našich končinách. Tunisané se díky rozvíjejícímu turistickému ruchu zaměřeli na obnovu infrastruktury a tudíž zdejší dálnice nepřipomínají tankodrom. Na ulicích ve městech narazíte většinou na vysoké obrubníky a chodníky, které jsou cca 15 až 20 cm nad vozovkou samotnou. V jako voda: Protože je Tunisko pouštní zemí, s vodou je to tu trochu složitější. Je třeba si ji vážit a neplýtvat zbytečně s ní. Ve městech vznikaly už v dávné minulosti velké rezervoáry a nádrže na životadárnou tekutinu. Důkazem toho jsou například Aglabovské nádrže v Kairouanu. V poušti jsou pak oázy. Už v Malém princi se říkalo, že každá poušť skrývá studnu. A podle nepsaného pouštního zákona platilo, že ten, kdo zakalil nebo otrávil studnu, zasluhoval smrt. Z jako zima: Sníh na severu Afriky nepadá nikdy. Tudíž veškeré zimy jsou mírné a teploty nikdy nepadají pod 10 stupňů Celsia. Nejstudenějšími měsíci jsou leden a únor. Klima je příjemné středomořské. A tak, pokud si chtějí Tunisané zalyžovat, můžou leda tak na písečných dunách.

Cestopisy z Orientu: Cesta první - TUNISKO (12. kapitola)

28. dubna 2010 v 20:04 | Deborah W |  Tunisko
Kapitola 12. - TUNISKO (Tunisko dle abecedy;O - S) O jako ostrov Džerba: Leží na jihu Tuniska a je stejně jako pevnina vyhledávaným letoviskem. Nachází se zde letiště, ale jinak je ostrov spojen s pevninou i mostem. Dle pověsti zde přistál Odysseus a strávil tu nějaký čas. Žila zde i početná židovská komunita. P jako práce: Tuniská společnost je rozdělena toliko na vrstvu bohatých a vrstvu chudých. Bohatí se živí obchodem a chudí jsou nuceni pracovat manuálně. Neexistuje zde střední třída. A zaměstnanci státních služeb na tom nejsou zrovna nijak růžově a jejich platy nedosahují zdaleka tolik co v Evropě. Práce si tu všichni nesmírně váží, dokonce se vytvářejí tzv. umělá místa. Kupříkladu v hotelech narazíte na armádu uklízeček, či zahradníků. A práci, kterou by u nás zastal hravě jeden člověk, tady zastávají třeba čtyři. R jako ramadán: Pokud přijedete do Tuniska v období postního měsíce - ramadánu, nemusíte se obávat, že budete šizeni na jídle či pití. Místní ale půst dodržují. Tedy alespoň zdánlivě. Ramadám je devátým měsícem muslimského kalendáře a muslimy během něj čeká mnoho zákazů. Ř jako řidiči: V Tunisku se jezdí stejně tak jako "na jihu" tedy stylem brzda plyn. Mnohé automobily jsou doslova "otřískané". Ovšem najdou se tu i slušní řidiči, kteří Vám stejně jako v Evropě dají na přechodu přednost. Řidiči tu ale neřídí jen automobily, ale i oslí potahy, koňské bričky pro turisty, jezdí na motorkách či kolech. S jako slunce: Slunečních dnů si tu opravdu užijete až až. Celý rok je tu příjemné klima a v zimě teploty spadnou jen k 10 stupňům Celsia nad nulou. Tedy mírná zima. Občas zaprší na severu, ale na jihu, na Sahaře, je déšť jen zbožným přáním. Tam vládne slunce a zase selunce.

Cestopisy z Orientu: Cesta první - TUNISKO (11. kapitola)

18. dubna 2010 v 17:50 | Deborah W |  Tunisko
Kapitola 11. - TUNISKO (Tunisko dle abecedy;J - N) J jako jazyky: Úředním jazykem Tuniska je arabština, která má ovšem jiný dialekt, než třeba arabština egyptská či suadskoarabská. Proto by se mohlo docela dobře stát, že by Syřan Tunisanovi některá slova nerozuměl. Druhým jazykem je francouzština, která je rovněž hojně využívána při komunikaci s turisty. Děti se v Tunisu učí od malička i další světové jazyky, např. angličtinu, němčinu nebo italštinu. Proto jsou, ač se to mnohdy nezdá oproti Evropanům lépe jazykově vybaveni. K jako Kairouan: Město, které se nachází zhruba ve středu Tuniska a které patří k jedněm ze čtyřech posvátných měst islámů. Mešita, která se zde nachází, je přístupná i turistům, ale pouze jen do části nádvoří. Do mešity samotné smí pouze věřící. Říká se, že sedm poutí do Kairouanu je pro muslima tolik jako jedna pouť do Mekky. L jako letecká doprava: Spojuje Tunisko s okolním světem. Po nárůstu turistiky narostla i letecká doprava. Hlavní letiště se nacházejí v hlavním městě Tunisu, dále pak v Monastiru a na Džerbě. Každoročně je tu odbaveno na tisíce turistů. A dá se předpokládat, že kapacita se bude rok od roku zvyšovat. M jako moře: Tunisko leží na pobřeží Středozemního moře. Široké písčité pláže, korálové útesy na severu, ale i žahavé medúzy, také to je tuniské moře. N jako noční život: Nejedná se o takový život, na který narazíte v Evropě. Tady jsou sice do noci otevřené kafetérie a čajovny, ale jejich návštěvníky jsou převážně muži, kteří tu hrají domino, nebo kostky. Popíjejí mátový čaj. Pozorují kolemjdoucí a klábosí s přáteli. Jsou zde samozřejmě i discotéky a karoake bary, ale ty slouží hlavně pro potřeby turistů. Do pozdních nočních hodin tu fungují i obchody, kde můžete nakoupit jakékoliv zboží. Noční život pulsuje i v zázemí hotelů, kde pořádají pro hosty programy, které mnohdy končí až nad ránem.

Cestopisy z Orientu: Cesta první - TUNISKO (10. kapitola)

11. dubna 2010 v 17:07 | Deborah W |  Tunisko
Kapitola 10. - TUNISKO (Tunisko dle abecedy;F - I) F jako Francie: Vliv této země je znát opravdu hodně. Francouzština je po arabštině druhým oficiálním jazykem. Narazit tu můžete i na plno turistů ze země galského kohouta, kteří sem jezdí na dovolenou. Dováží se sem i plno výrobků a zboží. G jako gastronomie: Tuniská kuchyně je pro Evropana jiná. Nesetkáte se tu s vepřovým masem, naopak se tu jí hodně skopové a ryby. Ryby se upravují na mnoho způsobů. Tradičním jídlem je harisa a kuskus. Peče se tu i arabský chléb, který má podobu oválné placky. V mezinárodních hotelech se snaží přizpůsobit turistům a tak tu připravují stravu v podobě bufetových stolů. Jídlo je většinou "lehké", tudíž tu nenejdete žádné těžko stravitelné pokrmy a dokonce i dorty nejsou tak hutné a tučné jako u nás. Pije se tu mátový čaj, s piniovými semeny. K mání je rovněž zelenina, olivy a datle, které tvoří mimo jiné jeden z vývozních artiklů Tuniska. H jako Hanibal: Kdo by neznal starověkého vojevůdce Hanibala, který přitáhl do Evropy, aby v punských válkách porazil Řím. Přitáhl přes Alpy, a přivedl s sebou v Evropě dosud neznámá zvířata, slony. O Hanibalovi se dozvíte například při výletě do Kartága, jehož trosky se nacházejí poblíž hlavního města Tunisu. Ch jako chotty: Chotty jsou slaná jezera a na tuniském území se nacházejí dvě. Další solná jezera leží pak na území sousedního Alžírska. Pokud si slané jezero představujete jako to sladkovodní s vodou, která je ale slaná, je to omyl. Slané jezero má pevný povrch, jen tu a tam jsou malá jezírka. Na povrchu jsou hrudky zkrystalizované soli, které tvoří roztodivné tvary a při cestě přes jezero, můžete narazit na prodavače, kteří Vám budou nabízet úlomky v podobě růží. I jako islám: Tunisko jako arabská země je vyznavačem islámu a většina místních obyvatel se k tomuto náboženství hlásí. V každém městě i městečku tak narazíte na mešitu s minaretem a v pěti denních dobách uslyšíte muezínův hlas svolávající k modlitbě.

Cestopisy z Orientu: Cesta první - TUNISKO (9. kapitola)

9. dubna 2010 v 19:40 | Deborah W |  Tunisko
KAPITOLA 9. - TUNISKO (Tunisko dle abecedy;A - E) Bedekry a nejrůznější průvodce nabízejí obšírné seznámení s touto severoafrickou zemí až možná moc podrobně. Snad právě pro to nejzákladnější seznámení bude stačit abecední rachloseznamka. A jako automobily: Dopravní předpisy tu platí hodně okrajově. Auta jsou mnohdy odřená a o umění mnohých řidičů lze pochybovat. Setkáte se většinou se staršími modely převážně francouzských značek. Modernější automobily najdete ve městech. Do pouště se hodí cestovat džípem. B jako bezpečnost: Na bezpečnost bdí místní policie, se kterou se setkáte hned po příletu na letiště. Vojáci a policisté se samopaly chrání nejen veřejné budovy, letiště a přístavy, ale i turisticky exponovaná místa. Zabraňují tak útoku možných teroristů, po případě možnému útoku ze strany svých islamističtějších sousedů. C jako cestování: Cestování po této zemi se doporučuje organizovaně, právě z důvodu bezpečnosti. Individuální turistika je v menším měřítku také možná, ale v tom případě je nutno počítat s možnými problémy. Ale, už vůbec se nedoporučuje cestování tzv. pod stan s batohem na zádech. D jako doprava: Převažuje námořní doprava, zastupující jak nákladní, tak osobní. Letecká doprava, díky níž se na sever Afriky dostávají turisté. Silniční doprava. Tunisko má síť jak dobrých silnic typu okreska, tak i na severu rychllosilnice podobajícícíh se našim dálnicím. E jako Evropa: Tento kontinent je takřka "na dohled". Ale s evropským vlivem se lze hodně setkat. Jednak je zde druhým oficiálním jazykem francouzština a pak je zde znát liberálnější přístup k životu, který se tomu evropskému snaží alespoň tak trochu přiblížit. Hodně Evropanů zde i žije díky levným nájmům a živobytí vůbec.

Cestopisy z Orientu: Cesta první - TUNISKO (8. kapitola)

8. dubna 2010 v 19:51 | Deborah W |  Tunisko
Kapitola 8. - TUNISKO (Přírodní podmínky) Podnebí v Tunisku je suché středomořské, i když i tady občas zaprší. Hlavně na severu země. Léta jsou horká, slunná a teploty se šplhají hodně přes třicet stupňů Celsia. V zimě dosahuje nejnižší teplota kolem 10 stupňů. Na severu bývá o něco chladněji, kdežto jih je horký. Tunisko omývá Středozemní moře, které hlavně na severu v okolí Tabarky nabízí vhodné podmínky k potápění. Právě v okolí Tabarky je plno podmořských korálů, tudíž tam můžete dle libosti sledovat podmořský svět. Západní pobřeží Tuniska nabízí široké písečné pláže, po kterých můžete chodit kilometry tam i zpět. V moři se občas objevují medúzy, který při žahnutí nechávají ošklivé jizvy na těle člověka. Jih tvoří poušť Sahara. Jemný žlutý písek, písečné duny, úplně přesně takový obraz, který si člověk představí při slově poušť. Lehce se chvějící obzor ve fata morganě. Takhle se může Tunisko zdát na první pohled. Jisté je, že zeleně je tu poskrovnu, převážně opět na severu. Rostou zde hlavně datlovníkové palmy, olivovníky. Na jihu je vegetace pouze v oázách, kde se stromy zavlažují pomocí důmyslných zavlažovacích systémů. Zeleň je udržována i v zahradách hotelů, kde Vás jistě uchvátí květy boungolvílií, ibišky, nejrůznější zelené keříky, kaktusy, vše pečlivě udržované a opečovávané místními zahradníky. Ze zvířeny tu narazíte na různé druhy ryb, již zmiňované medúzy, osli, velbloudy a v poušti se pak drží fenek škorpioni a hadi. Samozřejmě, že zde je jen úzce zmíněné spektrum rostlinstva a živočišstva. Za zajímavost stojí podotknout, že na území Tuniska se nacházejí i dvě solná jezera, tzv. chotty. Nerostné bohatství tvoří mimo jiné například fosfáty. Při cestě sem, je ale nutné brát v úvahu, že se již budete nacházet na jiném kontinentě - v Africe, a tak tu nenarazíte ani na žádné lesy ani na žádné louky. A zeleň vystřídá žluť.

Cestopisy z Orientu: Cesta první - TUNISKO (7. kapitola)

7. dubna 2010 v 20:07 | Deborah W |  Tunisko
Kapitola 7. - TUNISKO (Náboženství) Hlavním náboženstvím je islám. Zastoupeno je tu ale i křesťanství a na ostrově Džerba se lze setkat i s náboženstvím židovským. Převáždná většina obyvatel je arabského původu, tudíž je jim nejbližsí islám. Toto monoteistické náboženství vyznává boha Alláha a jeho základem je pět "pilířů". Tunisané jsou ale spíše volnými vyznavači islámu a nenarazíte tu kupříkladu na ženy zahalené od hlavy až k patě v černých hábitech. V každém městě i vesnici se pochopitelně nachází mešita s minaretem, ze kterého svolává muezín místní k motlitbě, ale nezavání to žádným fanatismemm jak je tomu pravděpodobně v Saudské Arábii, kde se striktně dodržuje právo šaríja. Tunisané, vyznávající islám, se sice pětkrát denně modlí, ale při pohledu na ně se Vám mnohdy zdá, že se snaží přiblížit životu Evropanů a tudíž to s náboženskými zákazy a příkazy nijak nepřehánějí. V Tunisku leží město Kairouan, které patří mezi jedno ze čtyř posvátných měst muslimů. Platí, že sedm poutí do Kairouanu je to samé jako jedna pouť do Mekky. V Tunisu je zakázáno mnohoženství. Islám povoluje až tyři manželky se stejnými právy, ale první tuniský prezident Bourghiba toto zakázal a dovoluje mužům mít toliko manželku jednu. Navíc, ženy sice mohou nosit zahalení (hlavně šátek), ale nikoliv úplné, což by nahrávalo fundamentalistům. Proto je rovněž na hranicích Tuniska takový bezpečnostní systém jaký je, neboť jeho dva sousedé Lybie a Alžírsko by viděli určitě rádi, kdyby i zde panoval stejný řád jako u nich. Tedy žádná liberalizace, ale přísné vyznávání koránu. V zemi se dodržuje postní měsíc ramadán, který se ovšem cizinců nijak nedotýká a turista dostane vždy to, co si zaplatil a nemusí mít strach, že v případě, pokud přijede do Tuniska o ramadánu, bude hladovět. S křesťanstvím se lze setkat v hlavním městě Tunisu, kde se nacházejí dva křesťanské kostely. Džerba je díky malé židovské komunitě spojena částečně i s tímto náboženstvím. Přesto je třeba se připravit na to, že při cestě do Tuniska uslyšíte spíše hlas muezína, než zvony.

Cestopisy z Orientu: Cesta první - TUNISKO (6. kapitola)

5. dubna 2010 v 19:55 | Deborah W |  Tunisko
Kapitola 6. - TUNISKO (Doprava) Do Tuniska se lze dostat letadlem nebo lodí. Ale, jak je to s dopravou vnitrostátní? Letecká doprava je zastoupena vnitrostátními lety, které spojují třeba ostrov Džerba s hlavním městem Tunisem. Námořní dopravu zajišťují trajekty. Nákladní přístavy pak slouží jako překladiště zboží. Lodní doprava je zastoupena i motorovými loděmi, které jsou určeny hlavně pro výletní plavby turistů. Tu obstarávají i repliky středověkých plachetnic, které mají obvykle pirátskou vlajku a rovněž jsou určeny pro plavby podél pobřeží. Železniční doprava je zastoupena v poněkud omezené míře, než jak jsme zvyklí z Evropy. Železniční tratě najdeme v severní a střední části země. Na jihu by ani neměly smysl, neboť jih tvoří poušť. Místní železnice je úzkokolejná. Nejrozšířenější je však silniční síť, která prochází celou zemí a v poušti vede i mnoho prašných cest. Cestovat můžete po Tunisku místními autobusy, či taxíky. Ve velkých městech funguje městská doprava, která je zastoupená autobusy, které zastavují na určených místech, nebo na "znamení", pak jsou tu sběrné taxíky - tzv. "louage" a taxíky normální, které mají žlutou barvu. Při cestě jimi, je ale důležité, abyste se vždy před cestou samotnou domluvili s taxikářem na přesném cíli určení a hlavně na ceně. Mohlo by pak dojít k zbytečným dohadům, ošizení, obviňování nebo kdo ví čemu ještě. V hlavním městě Tunisu jezdí i tramvaj, která bude na našince působit možná provinčním dojmem a připomínat dvacátá léta minulého století. Pokud cestujete po Tunisku individuálně, doporučuje se automobil s náhonem na všechna čtyři kola, to pro případ, že se chystáte jet i do pouště. Místní používají vozidla, převážně starších modelů a hlavně se tu setkáte se značkou Toyota. Tu nesou náklaďáky i dodávky prodavačů a přepravců zboží, kteří ovšem na svých korbách kromě zboží či domácích zvířat přepravují i místní lidi. Pro turisty jsou připraveny i kočáry tažené koňmi, kterých můžete využít v turistických centrech, popřípadě jízda na velbloudech, to když se vydáte do pouště. Dopravní předpisy se tu ale příliš nedodržují, a přednost má obvykle ten rychlejší. Často se tu tak setkáte s automobily odřenými, "bouchlými" či jinak "pošramocdenými". Proto se možná nelze divit ani tomu, že na venkově lidé dávají raději přednost jízdě potahem či jízdě na oslíku, i když vedle domu mají zaparkovaný automobil.

Cestopisy z Orientu: Cesta první - TUNISKO (5. kapitola)

4. dubna 2010 v 20:37 | Deborah W |  Tunisko
Kapitola 5. - TUNISKO (Měna) Tisíc milimů tvoří jeden tuniský dinár,tudíž právě tak se jmenují drobné - milimy. Peníze, s kterými se v Tusnisku setkáte mají jak papírovou, tak i kovovou podobu, ostatně, jako v každé jiné zemi. S těmi kovovými se ale budete setkávat méně. A s drobnými milimy téměř vůbec ne. Tuniské dináry jsou světově nesměnitelnou měnou a neseženete je tak jinde, než jedině v Tunisku, kde si je můžete vyměnit hned po příletu na letišti v tamní směnárně, nebo pak na hotelové recepci, případně ve směnárně ve městě, nazvané evropsky "chance". Peníze, tedy ty papírové, působí na první pohled odpudivě. Mají nevzhledný zašlý vzhled, jsou pomačkané, mnohdy popsané číslicemi a na ulicích často uvidíte prodavače, kteří neustále přepočítávají tlusté balíčky bankovek. Ovšem, ne že by byli tak bohatí. Jedná se většinou o bankovky nižších hodnot. Při každém placení je nezbytné, abyste si vrácený obnos okamžitě přepočítali a nenechali se tak napálit. Ač tamní víra zakazuje krást, obchod je obchod a při něm se může ledacos, takže pozor na "mazané prodavače". Ve velkých mezinárodních hotelech lze platit samozřejmě i konvertibilními měnami, jako jsou dolary, eura či libry. Těmto měnám se nebrání ani někteří místní prodavači lepších obchodů. Ale, pro nákupy na tržištích se doporučují místní dináry. V tržišti Vám totiž nikdo nevrátí za dolary dolary, ale budou Vám cpát dináry, a ještě Vás tak ošidí, přinejmenším. V Tunisku můžete využít i služeb bankomatů a pokud máte mezinárodní platební kartu, jako nyní už skoro každý, můžete čerpat ze svého účtu potřebné finance. Bankomaty najdete opět v některých hotelech, ve větších městech, na letištích. Tuniskou měnu si vybírejte tak, aby jste ji v podstatě beze zbytku utratili a zůstal Vám třeba jen 1 dinár na památku. Proměnit totiž dináry zpět, kupříkladu za eura se Vám už v žádné směnárně nepodaří. To se Vám podaří jen v bance označené STB. V tomto případě se nejedná o státní bezpečnost, nechvalně známou v naší zemi před osmadevadesátým rokem, ale o Státní tuniskou banku. Tato banka má své sidlo opět ve větších městech, ale hlavně pak i na letištích. Ovšem má to háček, právě tam bývá dost často její pobočka zavřená a tak se nevyplácí nechávat směnu peněz úplně na poslední chvíli. Tuniská měna se oficiálně nesmí vyvážet, při případné kontrole by Vám mohli peníze zabavit. A pokud ji přece jen vyvezete, pak Vám bude v Evropě k ničemu, protože Vám ji žádná banka nesmění. Nezbyde Vám tak nic jiného, než si ji nechat na další cestu do Tuniska, případně ji prodat nějakému svému známému, jehož cílem se má Tunisko stát. Zlaté pravidlo ale zní, směňovat si opravdu jen malé částky, a utrácet je beze zbytku.