Moře

30. dubna 2010 v 20:32 | Deborah W
Ledová temná moře severu. Prohřátá tyrkysová moře jihu. Smrtící vlny tsunami. Lehké, sotva znatelné vlnky narážející na písek pobřeží. Slaná chuť a vůně všude kolem ve vzduchu prostupující každým pórem a částečkou těla. Jaká tajemství asi skrývají? Co je ukryto před našimi zraky v nedozírných hloubkách? Stálo by za to dozvědět se to? Nebo je to něco tak hrozivého, že to za poznání raději nestojí? Nedozírné vodní planě, na nichž je jakákoliv loď jen pouhou tečkou na obzoru. Pohlcující prázdnota, která má konec někde za tím obzorem. Konec a zároveň počátek. Snad jsou krásnější ty moře jižní, plné pestrých ryb a korálů, hýčkané zlatými slunečními paprsky, měňavých světle modrých, tyrkysových a zelených odstínů oproti mořím severu bičovaných lijáky, svíraných mrazy lesknoucí se v temné modři až černi vzdouvajících se vln. Měsíc,věčný to souputník Země, podněcuje mohutné přílivy i odlivy, odkrývající na pár hodin zaplavené pláže. Věčně se střídající mechanismus udržující všechny mořské hladiny v pohybu. Příboj tříštící se o tisíce skal, klidná nehybná hladina, když nastane sluneční zatmění. Všichni po něm toužíme, alespoň jednou za život ho spatřit, vykoupat se v něm. Vyzkoušet, je jeho voda opravdu slaná? Uzdraví nás, na těle i na duchu. Vyčistí naše plíce, uvolní ztuhlé svaly a vyhojí všechny rány. Pohled na ně nás vyladí do klidu, odvěké sounáležitosti s přírodou a pohladí uvnitř, v místech kde je srdce a možná i duše. A co mi lidé? Jak se mu za tu léčitelskou službu odvděčujeme? Vraky potápěnými na dno, znečišťováním nejrůznějšími odpadky a splašky, ničením všeho živého v něm vyteklou ropou, kterou jsme chtěli dobývat z útrob jeho dna. Bez něj by jsme neexistovali. Ale uvědomujeme si to vůbec? A chceme si to vůbec uvědomit?
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama