Srpen 2010

Hudba

26. srpna 2010 v 21:08 | Deborah W
Příhodné téma, protože právě teď, když jsem se rozhodla psát blog, ke mně doléhá otevřeným oknem vzdálená hudba z jakési pouliční produkce. Co tedy říct o hudbě? Od okamžiku, kdy člověk prvně zabubnoval do kamene či dřevěného pařezu a pískl do píšťalky vyrobené z vydlabané větvičky, uplynula už řada staletí. Vyluzování zvuků na hudební nástroje, které se během těch staletí měnily, prošlo obrovským vývojem. To, co kdysi lidé považovali za melodii, tomu by jsme se dnes zasmáli a za hudbu to nejspíš vůbec nepovažovali. Dneska jsou v kursu nejrůznější hudební žánry a snad každý, i ten nejposlednější hudební analfabet si najde něco, co ho zaujme. Poslouchat se dá hudba magická, která v nás navodí éterické přiblížení se vesmírným dálavám, nebo hudba dynamická, jenž rozkmitá každou částečku našeho těla a bude nás svádět k tanci, který je neodmyslitelným hudebním souputníkem. Hudba klasická díky níž se naše duše zklidní a my se přeneseme do velkých koncertních sálů či na pódia metropolitních oper. Country styl, kdy se jako mávnutím kouzelného proutku ocitneme na divokém západě. Orientální hudba, která nám přiblíží houpavé tance břišních tanečnic. Vyjmenovávat všechny hudební styly by zabralo spoustu času, každý máme oblíbený ten svůj. Bez hudby si už vlastně neumíme život představit. Posloucháme ji doma, v práci,v autě, na ulici, v MHD. Zkrátka všude. A kdyby veškeré její tóny umkly a nebylo by už co poslouchat...no, nejsem asi daleko od pravdy, když řeknu, že už by to nebylo ono, na světě by bylo docela nepříjemné ticho a zůstal by o něco ochuzen.

Strach

17. srpna 2010 v 18:52 | Deborah W
Strach v nás bezkonkurenčně rozproudí adrenalin. Srdce se prudčeji rozbuší, dech se zrychlí, zřítelnice se rozšíří a naše tělo zachvátí panika. Kdo by to neznal. Co teď? Útok nebo útěk? Kde se ale vlastně strach bere a z čeho pramení? Z nepoznaného. Ze situace, s kterou jsme vůbec nepočítali, která nás ohrožuje a s kterou si nevíme rady. Strach je neuchopitelný, nepopsatelný, protože může mít stovky podob. Bojíme se nekonečna, smrti, nemoci, tmy, pavouků, plazů, ale i lidí, kteří by nám mohli ublížit. Bojíme se doktora, učitele, nadřízeného. Bojíme se ztráty milovaného člověka, ztráty zaměstnání, selhání. Strach je nám vlastně neustále v patách. Denodenně se připomíná a nedá nám vydechnout. Jak tedy na něj? Jak se přestat bát? Jak nad ním zvítězit? Nejlepší překonání strachu je, "sáhnout si" na to, čeho se tolik bojíme. Pochopitelně se tak nezbavíme všech strachů, ale většiny ano. Zjistíme, že se mnohdy bojíme jen díky jakémusi obrannému mechanismu svého mozku. Tma je jen odvrácenou tváří dne a každý konec znamená nový začátek. A překonáme-li hlavně strach z toho, opravdu strach překonat, pak se už vlastně nemáme čeho bát.