Bouřka

1. září 2010 v 20:45 | Deborah W
Nejprve všechno utichne ve strnulé předzvěsti. Příroda se napne jako struna v němém očekávání. Modrobílofialové blesky protnou klikatě ztemnělé nebe a sjedou hadovitě kamsi do hlubin země. Odněkud z dálky se ozve dunivý hlas hromu, věčného to průvodce blesku. Vítr se náhle zvedne, ohýbá stromy, žene prázdnou ulicí listí a porazí všechno, co mu přijde do cesty. Vzduch pulsuje neviditelnou elektřinou. Mraky zešednou, ztěžknou a v nevypsaném závodu letí oblohou. Spadne první kapka, pak další. Déšť se snese nebývalou prudkostí a zkrápí zemi. Buší do ní jako do perlíku, smývá její špínu a žene se v proudech ve vymletých korytech. A pak další blesk a po něm hrom. Zkoušíte počítat - jedna, dvě, tři... - jak je bouřka daleko? Blesky křižují a rozsvěcují nebe. Hromy navozují dojem válečné kanonády. Provazy vody neustávají. Skončí to najednou, skoro ve vteřině. Ustane déšť, a jen vzdálené hromobití a jezírka louží jsou odrazem přešlého živlu. Vzduch provoní a prosytí ozón. Příroda volně dýchá, očištěná, znovuzrozená. Každá bouřka vyčistí vzduch. Odvěké pravidlo, které platí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 katsumi-kagakusha katsumi-kagakusha | Web | 1. září 2010 v 20:48 | Reagovat

Celkem dobře napsané :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama