Říjen 2010

Halloween??? Jenom to ne!!!

26. října 2010 v 18:59 | Deborah W
Staří Keltové kdysi slavili na přelomu října a listopadu svátek Samhain. V tento den se údajně setkávaly duše živých s dušemi zemřelých. Příroda se pomalu po celoroční plodnosti ukládala do zimního spánku a klidu. S příchodem doby římské a následně Slovanů se v našich krajích zabydlel svátek Dušiček, který měl a má svoje místo na začátku listopadu. Přetrval staletí a stal se jakousi připomínkou těch, kteří už nejsou mezi námi a na které stále s láskou vzpomínáme. S příchodem "demokracie"  se do našich končin vkradl anglosaský Halloween s vydlabanými dýněmi a dětmi ve strašidelných kostýmech a maskách. Vše to však zavání  lacinou komercí. Potlačuje duchovní rozměr prastarého svátku, kdy všichni nejen vzpomínáme na zemřelé, ale i bilancujeme sami se sebou, a podsouvá nám jakousi trapnou veselici nemající hlavu a patu. Ne všechno, co přišlo ze Západu je dobré a ne všemu by jsme se měli klanět, podléhat tomu a tvořit si z toho svoji modlu. Naopak, zachovávat a upevňovat bysme měli svoje tradice a svátky, protože to je bohatství, kterým by jsme neměli pohrdat zaslepeni chvilkovým pozlátkem.

Hřbitov

17. října 2010 v 16:45 | Deborah W
Smutné místo, kde skončili naši předci, aby tam spali věčným spánkem. Docházíme tam za nimi a na jejich hrobech rozsvěcíme svíčky či lampy, dáváme květiny do váz, klademe věnce a v tichu rozjímáme a vzpomínáme. Vybavujeme si jejich tváře, v myšlenkách zase ožívají zážitky, které jsme společně s nimi prožili. A najednou...je po nich prázdné místo a my se s nimi setkáváme jen imaginárně...na hřbitově. Kde jednou sami skončíme, ve věčném koloběhu života a smrti. Všechny hřbitovy jsou obehnané zdí. Symbolu to oddělení mrtvých od živých. Náhrobní kameny nám zlatými nebo černými písmeny sdělují jména těch, kteří jsou už "na druhém břehu" a vybledlé fotografie ukazují jejich tváře. Co jméno, to jiný osud. Jaké asi byly všechny ty osudy, ukryté pod náhrobky a vrstvou hlíny? Hřbitov ožívá nejvíce v čase dušičkovém, tedy na začátku listopadu. Věnce, květiny, plápolající svíčky. V podzimním šeru trochu magická až hororová podívaná. Čas, kdy se údajně svět živých protíná se světem mrtvých.

Podzim

10. října 2010 v 19:50 | Deborah W
Přijde tak trochu plíživě někdy na konci srpna. Slunce má najednou nižší sklon, jeho paprsky ztrácejí sílu, i když ještě krásně hladí po tváři. Listí stromů začíná pomalu měnit svou barvu. Sytou zeleň střídá žlutá, hnědá  a červená. Příroda se ztiší. Ticho je jakýmsi prvním příznakem nadcházející zimy. Úroda z polí i zahrad se stěhuje do skladišť, sil a sklepů. Sklizeň je zúročením pěstitelského snažení. Podzimní rána jsou už chladná a mnohdy je přikrývá peřina mlhy. O to příjemnější je pak slunce, které vykouzlí poslední teplé dny babího léta. Krásné jsou i toulky podzimní přírodou, když pod nohama šustí spadané listí, opojně voní země a na stráni u cesty se červenají šípkové keře. Prvním příznakem podzimu jsou ale červenající jeřabiny. Podzim v sobě nese melancholii, vzpomínku.  Bilanci toho, co jsme během uplynulého období stihli, dokázali. Někdy v nás probouzí ale i smutek. Zvláště, když se z nebe snáší déšť a všechno kolem  potemní a zešedne. Dny se zkracují a tma si zase pomalu vydobývá svoje místo, které opustí s příchodem jara. Podzim je nostalgickým obdobím. Ale krásným.