Duben 2011

Krev

30. dubna 2011 v 19:40 | Deborah W
Krev je životadárná tekutina, která koluje v našich žilách. Krev je silnější než voda. Krve by se v něm nedořezal. I ďabel toužil po úpisu podepsaném krví, aby mohl získat duši upisovatele. Upíři pili krev své oběti, aby získali sílu a stvořili dalšího nemrtvého. Jak je tedy z tohoto zlomku patrné, jedná se o hodně vzácnou tekutinu, která má mnohem větší význam a cenu než všechno zlato světa. Rozděluje se do krevních skupin, a pokud potřebujete transfúzi, je nutné mít stejnou krevní skupinu jako dárce. Má červenou až temně karmínovou barvu. A řeči o krvi "modré", která má být údajně krev šlechticů, je naprostý nesmysl. I jim teče červená, když se říznou. Jedná se jen o jakýsi nadnesený význam, jež má značit společenskou odlišnost a zřejmě i domnělou nadřazenost. Krev mohou darovat jen lidé zdraví, kterým její malý dočasný úbytek nevadí. A tak by měl těmto dárcům náležet velký dík a obdiv.

Nic

23. dubna 2011 v 19:49 | Deborah W
Psát o ničem je docela fuška. Tři písmenka, Nic víc. Nic určuje asi nejvíc vlastnictví. Když se o někom řekne, že Nic nemá, je nejspíš chudý jako kostelní myš. Naopak, když s nikým Nic není, pak lze namítnout, že je to asi pěkně nudný patron. Pokud navíc Nic neumí, je zřejmě hloupý až běda. A když Nic už není jako dřív, pak se nejspíš všechno od základů změnilo a kdeže loňské sněhy jsou. Nic tedy přeci jenom něco je. Vlastnictví, pocit, stav. Kdo Nic nedělá, Nic nezkazí. A já se přesto pokusila a snad Nic nezkazila.

Barvy

11. dubna 2011 v 19:22 | Deborah W
Není to ještě tak dávno. Možná týden dva... Všechno vypadalo fádně a šedavě. Příroda byla po zimě nudně šedá, zaprašená a bez života. A najednou, jako když mávne kouzelným proutkem, snad ze dne na den, se všechno barevně proměnilo. Zazelenaly se trávníky a křoviny podél cest. Žlutě zasvítil zlatý déšť a modří zaplanuly hyacinty a modřence. Svoje barevné hlavičky vystrčily petrklíče. Růžová poupata magnólií jsou už už pomalu v rozpuku a bílé květy hrušní a třešní lákají první včely. Jaro je zpátky a spolu s ním se vrátily i barvy.
Barevnost se odrazila v našem oblékání i v našem vnímání.
Kdyby nebyl svět kolem nás barevný, byli bychom ochuzeni.
Symbolika barev má jistojistě něco do sebe. Červená dodává energii, modrá harmonizuje, zelená navozuje klid, bílá symbolizuje nevinnost a černá deprimuje.
Bezbarvý svět by nestál za nic, protože by představoval jen jakýsi černobílý slepenec depresívní nevinnosti, která je tak nevinná, až je průhledná.