Déšť

29. října 2011 v 19:54 | Deborah W
Déšť připomíná pláč. Nostalgii. Ale, také očištění a vláhu. Nebe se zatáhne, prozáří ho nafialovělý blesk a rozduní hrom. To napětí trvá jen okamžik. pak se k zemi snesou první kapky. Jedna, druhá, tisíc...prší. Voda se v proudech valí dolů z nebe, které se otevřelo jako velké stavidlo. Vzduch prosytí ozón a vůně země, která přijímá životadárnou tekutinu. Nejhezčí je jarní deštík, který zkrápí zelenou trávu a probouzející se květiny. Nádech magična má letní bouřka, která se přižene zčistajasna a stejně tak zmizí zanechávajíc po sobě bránu duhy. Podzimní déšt v sobě nese smutek zániku i vlhkost zalézající pod kůži. A když prší v zimě, místo aby padal sníh, je to studený nepříjemný příval vody.
Déšť ráda sleduji zpoza okna. Poslouchám, jak šumí ve větvích stromů a jak jeho kapky buší do parapetu. Lidé na ulici se ozbrojí deštníky a takto chráněni se přemisťují z místa na místo "suchou nohou".
Déšť v sobě nese život, protože pod jeho krůpějemi začne země rodit svoje plody. Ale může přinášet i zkázu, když při jeho vydatnosti dojde k povodni. Stejně je vždycky lepší, když provazce kapek začínají pomalu slábnout, až ustanou docela a tmavé mraky na nebi zase ustoupí blankytné modři. Alespoň do dalšího deště.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama