Listopad 2011

Nejoblíbenější knižní postava

24. listopadu 2011 v 19:32 | Deborah W
Jednoznačně Egypťan Sinuhet ze stejnojmenného románu finského spisovatele Miky Waltariho. Kniha je plná životní moudrosti, která je nám díky hlavní postavě - lékaři, předávána. Pokud ji pozorně čteme, najdeme v ní nadčasovost, která přesahuje věky. Vybavuje se mi věta "...Zlato je jako prach u mých nohou a nemá pro mě ceny...". Nad jejím smyslem by se mělo zamyslet plno těch, kteří se bezcílně a možná i cíleně ženou za mamonem a opravdové hodnoty v podobě lásky, porozumění a vzájemné sebeúcty jim nadobro unikají. Ve finále, až jim totiž spadnou falešné klapky pozlátka z očí, stejně nakonec pochopí, že právě tyto hodnoty jsou nad všechny poklady světa, a oni, ač bohatí, jsou vlastně nejubožejšími chudáky.

Nemožné

12. listopadu 2011 v 20:05 | Deborah W
Chtěj nemožné a dosáhneš mnoho! To bylo rčení jedné české herečky první poloviny dvacátého stolení. A když se nad tím zamyslíme, má to něco do sebe. Když nebudeme o nic usilovat, ničeho ani nedosáhneme. Ale, pokud si stanovíme nějaký, byť třeba zdánlivě nemožný cíl, a opravdu ho toužíme naplnit, pak veškerou svoji energii upneme k jeho uskutečnění a určitě se nám to podaří. Nic tak v podstatě není nemožné.

Naruby

2. listopadu 2011 v 18:44 | Deborah W
Naruby nemusí být jenom tričko. Naruby může být třeba i život. A to nejen v tom smyslu, že někdo pracuje na směny a místo ve dne si své pracovní úkony plní v noci, případně místo ráno jde do práce na večer, ale tím slovem, naruby, lez vyjádřit i jakýkoliv životní obrat. Ze závratných výšin se propadáte do nejhlubších propastí, nebo naopak. Prostě naruby. Tričko naruby obrátíte zpátky drobným pohybem rukou, ale není tomu tak se životem. Ten se musí odžít, aby se alespoň částečně vrátil zpátky, i když zpátky se už nikdy tak docela nevrátí. Naruby je vlastně všechno to, co vidíme a vnímáme z té opačné "skryté" strany. Když je něco naruby, trochu nás to vykolejí, jak s tím nepočítáme, jak na to nejsme připraveni, ale zároveň nás to upozorňuje na skutečnost, že každá mince má dvě strany. A vlastně nikdy nezáleží na tom, která její strana je ta čelní, protože když ji otočíme, bude právě ona zase pro změnu naruby.