Útěk před smrtí

2. ledna 2015 v 19:25 | Deborah W

To ráno podepsal revers. Dělá se to tak přece, když chcete opustit nemocnici dřív, než k tomu dá souhlas ošetřující lékař. A ten jeho se na něj při vizitě nedíval nadšeně. V tom pohledu se odrážel nesouhlas s jeho rozhodnutím. Ale opustit nemocnici mu zakázat nemohl. Beztak mu už nezbývá moc času, nanejvýš půl roku. A ten půlrok rozhodně nechce strávit zíráním do stropu na nemocniční posteli.
Cítil se plný přívalu nové energie. Pach dezinfekce se vytratil, jen co prošel skrz vrátnici na ulici. Na rohu u stánku si koupil párek v rohlíku a hltavě ho snědl. Papírovým ubrouskem si utřel mastné prsty. Je fain být zase zpátky.
V tramvaji se posadil na volnou sedačku a vychutnával si jízdu. Sledoval dění na ulici, spěchající lidi, popojíždějící auta. Obyčejná všednost, která byla přesto tak báječná. Někdy se přece stane zázrak a pacient se uzdraví. Cítí se přece najednou tak skvěle.
Před nádražím si všiml partičky zevlujících bezdomovců. Z informační tabule s odjezdy vlaků vyčetl, že ten jeho pojede za dvacet minut z třetího nástupiště. Rychle si u pokladny koupil lístek, prošel spojovací chodbou, a po schodech vystoupal k třetímu nástupišti.
Domů. Za chvíli bude zase zpátky doma. Vlak už byl přistavený a tak do něj nastoupil a našel si místo u okna zhruba uprostřed druhého vagónu.
Nehodlal se vzdát, nehodlal skončit jako průsvitná troska, nehodlal umřít.
Nemá přece naději. Nemoc už prostoupila většinu jeho těla. Jen půl roku života.
Cuklo to, když se dal vlak do pohybu. Tlukot kol o prašce, táhlé zahoukání. Průvodčí, co mu zkontroloval lístek. Za okénkem se začalo míhat nejprve město a pak krajina.
Vybavovala se mu minulost. Život před tím, než nastoupil vleklou a neúčinnou léčbu v nemocnici. Viděl zase tváře blízkých, vyděšené, smířené, soucitné. Nestál o soucit. Nechtěl, aby ho litovali. Nehodlal se vzdát!
Nečekaný náraz ho vymrštil ze sedadla. Instinktivně před sebe natáhl ruce. V boku ho zabolelo, jak narazil na servírovací stolek. Vagón se začal kymácet. Skřípaly brzdy. Lidé v panice křičeli. Z oken se sypalo sklo.
Další náraz ho odhodil do uličky. Setrvačně padal. Uhodil se přitom do hlavy o hranu protějšího sedadla. Zatmělo se mu před očima a pak se propadal někam hluboko do nenávratna.
Srážku dvou osobních vlaků zapříčinila špatně přehozená výhybka. Psaly o tom snad všechny noviny, a děsivě vyhlížehjící fotografie zabíraly jejich první stránky. Vlakové neštěstí si vyžádalo i ztrátu několika lidských životů.
Jeden z těch životů byl ten jeho. Nepodařilo se mu utéct před smrtí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama