Světlo na konci lednice

21. dubna 2015 v 19:44 | Deborah W
Světlo na konci lednice
aneb
Nějak takhle by mohla vypadat zpověď stále hladového chlapa
Jen za mnou zapadnou domovní dveře, protože musím opustit domov, už se mi po ni stýská. Celý den jsem pak jako na trní a už se na ni nedočkavě těším. Představuji si, co všechno mi dokáže zase nabídnout. Cestou domů od zastávky se už nemůžu dočkat okamžiku, až ji zase uvidím a dotknu se jí. Jen odemknu dveře, vede moje první cesta k ní. Stojí na svém místě, připravená, jako pokaždé. Nedočkavě po ní natahuji ruku, otevírám a ona mi nabízí všechno, co má. Pohled je to závratný, přinášející zároveň prvotní nedočkavost i následné zadostiučinění. Přejíždím pohledem po všech těch vzrušujících věcech, které mi dává všanc. Některé si chvějící se rukou vybírám a hltám je s blaženým uspokojením. Ona zatím spokojeně tiše vrní, jak to má ve zvyku.
Nejintenzívnější to bývá v noci. Ležím, převaluji se, nemůžu usnout a ona se svými zázraky mi pořád nejde z hlavy. Nedá se nic dělat, musím vstát, a jít za ní. Oddaně mě očekává, přímo vyzývá. Nedokážu odolat. Prudce otevírám a v tom okamžiku mě prudce oslní a tím pádem vrátí do reality. Co? To, co ozařuje všechny ty vzrušující požitky. Přece její světlo. Světlo na konci lednice.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama