Ale mě to nezajímá

12. května 2015 v 19:02 | Deborah W
Sotva ráno otevřete pracovní mail, vyvalí se na Vás nejméně deset zpráv, z nichž polovinu tvoří spamy, protože Váš podnikový "ajťák" není schopen nastavit antispamový program. Pokoušíte se vyřídit požadavky klientů, ale nelze je dotáhnout do konce, protože podstatné věci leží na šéfovi, který na jejich řešení kašle. Skoro obden Vám do mobilu přijde esemeska zaslaná mobilním operátorem nabízející Vám úžasnou slevu, pokud si například dobijete za tolik a tolik. Skoro každý týden Vám zazvoní telefon a na jeho druhém konci se Vám představí zástupce pojišťovny, nebo bankovního ústavu nebo mobilního operátora nebo energetické společnosti, upozorní Vás, že hovor je monitorován, a pak na Vás začne chrlit nabídku toho, co je pro Vás výhodné a co byste dozajista neměli odmítat. Co chvíli se k Vám na ulici hrnou nabízeči s deskami či košíčky v rukou, kteří, ač se díváte skrze ně, tudíž jim očním kontaktem dáváte najevo, nemám zájem, se Vás stejně snaží zastavit, ve snaze pumpnout Vás o nějakou tu kačku. Přijdete domů, zapnete televizi a z ní se na Vás téměř na všech programech vyvalí nekonečné soudobé seriály nejlépe z lékařského či kriminalistického prostředí.
Jednoho dne se potom probudíte a řeknete si, a dost!
Spamy, které jste dříve pečlivě z podnikové pošty mazali, necháváte bez povšimnutí, ať se prostřednictvím nich někdo třeba napíchne do podnikové databáze. Ignorující šéf si může trhnout nohou, protože pokud se snažíte a stejně to nemá efekt bez ocenění, začnete se nakonec ohlížet po jiném místě. Nabídkové esemesky již téměř bez přečtení okamžitě mažete. Vlezlé obchodní zástupce zarazíte hned na začátku slovy, nemám zájem, ne-li okamžitě pokládáte telefon. Uliční nabízeče ignorujete. A televizi už ani nezapínáte.
Diktát doby představuje snahu jedince doslova uštvat, vystresovat, zahltit. A je to diktát neúprosný. Když ale všechno vyhodnotíte, přijdete k jednomu závěru, ale mě to nezajímá.
Najednou si uvědomíte, že Vás vlastně zajímají jen věci opravdové, které mají smysl. Smysluplná práce, čas strávený s rodinou a přáteli, cesty do přírody i za kulturou.
Časem se pak na některé nesmyslnosti budete dívat s odstupem a nadhledem, a když se k Vám náhodou zase přiblíží pouliční nabízeč, můžete mu klidně s úsměvem na tváři říct, ale mě to nezajímá. A nejen jemu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 veronicaveronikou veronicaveronikou | Web | 12. května 2015 v 20:24 | Reagovat

naprosto souhlasím... moje "dost" přišlo sice později, ale za to efektivněji.. je krásný mít najednou klid, neohlížet se za nedůležitýma věcma :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama