Z generace na generaci

20. května 2015 v 19:43 | Deborah W
Tisíckrát si v pubertě můžeme myslet, jak máme nemožné rodiče, kteří nás neustále otravují svými zákazy a příkazy, kteří nás kontrolují kam a s kým jdeme, a nabádají nás k tomu, abychom se jim zaručeně ozvali, pokud se hodláme zdržet u kamaráda.
Kolikrát jsme se přistihli při tom, jak se v tom jalovém pubertálním věku v duchu smějeme důchodcům, když se mezi sebou oslovují "holky" a "kluci", a když říkají, ti mladí, těm není dneska nic svaté, to za našich mladých let, to bylo docela něco jiného.
Jenže...
Dojde ke generační výměně, a najednou i my patříme mezi ty "co již něco pamatují". Všímáme si pak, jak tím, čím otravovali naši "nemožní rodiče" nás, otravujeme naprosto stejně, a opět naprosto nemožně naše ratolesti? Jak se jich vyptáváme na učení, jídlo, jestli si uklidili v pokoji, s kým a kam jdou, a aby se nám určitě ozvali, pokud zůstanou u kamaráda?
Přistihneme se, jak si na školním srazu po dvaceti, třiceti, čtyřiceti, a pokud se toho dožijeme, i po padesáti letech, pořád říkáme holky a kluci. A také si uvědomujeme, jak nám najednou ta nová mladá generace připadá drzejší a neomalenější. Inu, to za našich mladých let, to bylo docela něco jiného.
Z generace na generaci.
Některé věci hmotného charakteru se z generace na generaci dědí, pokud nedojde k vydědění, což nikdy není jisté.
Ale pak je tu jakési podvědomé dědictví, které nás ať chceme či nechceme, přesvědčí nakonec o tom, že všechny generace jsou si podobné, a že se právě ony, zprvu nenáviděné vzorce chování, opravdu z generace na generaci dědí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 baruschkasf baruschkasf | E-mail | Web | 20. května 2015 v 20:43 | Reagovat

Velice živě si pamatuju, jak jsem jako čerstvá puberťačka nadšeně zaznamenala, že přijedou kluci :-)
Do dneška pamatuju na vlastní zklamání, že ti ,,kluci,, byli čtyřicetiletí ,,dědci,, :-)
Teď jsem skoro čtyřicetiletá ,,stařena,, a výraz holky/kluci používám také :-)
Já je pamatuju z dom, kdy to byly děti :-) Nedokážu říct, že přijde na kávičku paní Ta a ta.
Krásný článek, díky :-)

2 Uraluska Uraluska | E-mail | Web | 24. května 2015 v 14:58 | Reagovat

Zrovna oslovení kluci/holky jsem se myslím nikdy nesmála, tak jako tak ho běžně používám i pro ty, kteří jsou dávno dospělí.
S tím, že se dětí budu na to či ono vyptávat, tak nějak tiše počítám. Ovšem z toho, když jsem se v nějakých patnácti šestnácti přistihla při nadávání na nevychovanost tehdejších primánů, jsem měla trochu šok :) Milé ale je, že si stále uvědomuju, když na mladší generaci začnu nadávat. Až to budu dělat bezděky, bude to horší.
Ale ano, vzorce chování se skutečně dědí, a Tys to popsala moc pěkně :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama