Jeden den v cizím těle

6. června 2015 v 19:46 | Deborah W
Chtěla bych vůbec strávit jeden den v cizím těle?
Pro někoho je to možná lákavá představa. Převtělit se a jeden den si užívat jako někdo jiný. Vyzkoušet, jak si někdo jiný žije. Zažít to, co se jinak zažít nedá.
Pokud tedy jeden den v cizím těle...
Jako žena bych chtěla být zase jedině ženou. Ale jaké věkové kategorie? Mladou a naivní? Určitě ne. Starou a na konci sil? To taky ne. Chtěla bych se převtělit do milionářky, která od rána do večera nehne prstem, na všechno má lidi a myslí si, že všechno se dá koupit? Co když ale přes tohle všechno není šťastná? Co když trpí nějakou nemocí, partner ji podvádí a všichni z okolí jí opovrhují? Takže ani tohle převtělení nevypadá slibně. Nechtěla bych být ale ani sociálně slabou ženou, která přemýšlí nad tím, jak levně nakoupí na večeři, denně vstává před pátou ranní, a dojíždí přes hodinu do práce.
A tak bych mohla vybírat dál a dál.
Když se nakonec nad jedním dnem stráveným v cizím těle zamyslíme, mnohdy zjistíme, že byť bychom v tom cizím těle strávili jen jeden jediný den, nesli bychom si nejen radosti, ale, a to hlavně, i starosti a problémy dotyčného jedince. A kdo ví, jaký by to v nás po takto stráveném dni, zanechalo otisk. A tak si nakonec myslím, že je nám nejlépe v našem těle vlastním, které dokonale známe, víme, co od něj můžeme očekávat, ničím nás nepřekvapí.
Ale, pokud lze věřit v reinkarnaci, pak si v příštím životě užijeme "cizího těla" až až, a nebude to jen jeden den.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama