Říjen 2015

Čas říct sbohem

27. října 2015 v 17:30 | Deborah W
Čas říct sbohem máme možná tak trochu spojený s nadcházejícím dušičkovým obdobím a tedy se smrtí. Smrt, a sbohem mají společné to, že jsou definitivní, absolutní a konečné. Sbohem dáváme nejen člověku, se kterým se v důsledku smrti navždycky loučíme, ale i životu, který jsme dosud žili, pokud byl ten člověk jeho bezprostřední součástí.
Čas říct sbohem nastává ale i v okamžicích, které se smrtí nemají bezprostředně nic společného.
Je to vlastně chvíle představující rozhodný moment, kdy už ta která daná věc, nemá z nějakého důvodu pokračovat, protože přestala dávat smysl, motivovat nás.
Čas říct sbohem nastane ve vztahu, kterému jsme přes všechny možné i nemožné problémy dávali šanci, ale on stejně přestal fungovat.
Čas říct sbohem nastane při zaměstnání, kdy jsme víc vystresovaní, než pracujeme a jediným řešením se ukáže najít si něco normálnějšího.
Čas říct sbohem nastane při stěhování z nájemního bytu do vlastního domu, protože už donekonečna nechceme otrocky platit stále se zvyšující nájemné.
Čas říct sbohem nastane i tehdy, pokud se chceme zbavit starých věcí, které se nám už nelíbí a přestaly nás naplňovat, ať se už jedná o nábytek nebo oblečení.
Čas říct sbohem je třeba dát milovanému, byť prorezlému autu, které už neprojde technickou kontrolou.
Čas říct sbohem nastane pro každého jedince v jiném věku, když se dotyčný uvědomí, že jeho sny jsou nerealizovatelné a je třeba stát nohama pevně na zemi.
Když se s někým, nebo s něčím slovem sbohem loučíme, obvykle je to definitivní rozhodnutí, které mnohdy promýšlíme celou věčnost, a někdy trvá pár vteřin.
Čas říct sbohem, nastane, ale jednou pro každého z nás.

10 důvodů, proč...

21. října 2015 v 16:03 | Deborah W
Když se 18. října 2015 objevila na internetu zpráva o tom, že kolem hvězdy KIC8642853, která se nachází mezi souhvězdím Labutě a Lyry, vzdálené 1481 světelných let od Země obíhá něco podivného, s čím se vědci zatím nesetkali, a co by se dalo přisuzovat i mimozemskému původu, napadlo mě 10 důvodů proč se s jinou civilizací nesetkat a 10 důvodů proč se s ní setkat.
Tak tedy:
10 důvodů proč...se s jinou civilizací nesetkat
1) Máme z nich strach
Ač k obloze, tedy do vesmíru míříme dalekohledy a teleskopy a hledáme jimi jiné civilizace, najednou jsme se lekli toho, že bychom je mohli konečně najít. Jako varovný signál si vybavíme třeba "Válku světů" a uvědomíme si, že by mohli být nebezpeční a zlikvidovat nás.
2) Ztratili bychom dominantní postavení
Zatím jsme měli neochvějný neotřesitelný status jediné civilizace v širokém dalekém vesmíru a najednou už by tomu tak nebylo. Není to tak, že ač hledáme, vlastně najít nechceme? Máme sice signály o tom, že sami ve vesmíru nejsme, že tu možná i jiné civilizace kdysi byly (atributů po celém světě je dost), ale tím bychom ztratili své výsadní postavení.
3) Co když jsou agresívní
Nejsou to třeba nějací potomci "Vetřelce", kteří nemilosrdně zaútočí na každého možného vesmírného konkurenta? Není proto lepší být docela nenápadnými, neupozorňovat na sebe a nelákat potencionální "přátele" na Zemi, protože by nás mohli zotročit. Co kdyby si tady udělali svou otrokářskou kolonii, kde by likvidovali neposlušné jedince odmítající jim sloužit?
4) Vyvolalo by to světovou nestabilitu
Ve světě, který je v dnešní době již tak nestabilní díky svým vlastním problémům, by to vyvolalo obrovský šok. Co máme od jiné civilizace očekávat? Chtějí se s námi přátelit nebo nás zotročit nebo dokonce rovnou zlikvidovat? Vládnoucí tohoto světa, kteří jistě informace o jiných civilizacích mají, moc dobře vědí, proč o nich nic nepouští na veřejnost. Sami se možná třesou o svoje pozice, které by příletem návštěvníků z vesmíru ztratili. Řád, který je na Zemi nastaven, by přestal fungovat. A vezměme si jako docela maličký případ, jakou nestabilitu vyvolala uprchlická krize, kterou vlastně nikdo neřeší a vzniká nerovnováha. Rovněž došlo k vychýlení řádu, a jaké to bude mít dopady, jistě brzy uvidíme.
5) Stejně bychom jim nerozuměli
Ač bychom s nimi chtěli navázat kontakt, jak bychom se dorozumívali? Jistě mluví, buď docela jinými jazyky, nebo se dorozumívají mimosmyslově, případně úplně jinak pro nás zatím nepochopitelně.
6) Mohli by na Zemi zavléci nemoci pro nás smrtelné
Představitelé jiné civilizace nejsou vůbec takoví jako my. Mají jinou skladbu těla, trpí i jinými nemocemi, kterými by nás mohli nakazit a zavléci mezi naši civilizaci epidemie, které by celé lidstvo vyhubily.
7) Stejně pro ně nejsme zajímaví
Možná už nás dávno zaregistrovali a vědí o nás. Ale jsou natolik vyspělí a dokonalí, že pro ně představujeme jen to, co by pro nás představoval primitivní opočlověk, a tak jim nestojíme obrazně řečeno za řeč, natož za navazování kontaktů.
8) Nejsou schopní cestovat v prostoru
Že by jiná civilizace měla na oběžné dráze nějaké svoje umělé satelity, ještě neznamená, že by uměla cestovat na takové vzdálenosti jako od svojí hvězdy k té naší, potažmo k planetě Zemi. Vždyť ani my toto ještě neumíme a myslet si, že ve vesmíru jsou jiné civilizace vyspělejší než my, je možná trochu zavádějící. Mohou být, ale také nemusejí.
9) Špatně si to vysvětlujeme, jsou to jen mraky, úlomky meteoritů, zbytky zničené planety
Co když je všechno docela snadno vysvětlitelné a jedná se jen o úlomky meteoritů, či zbytky nějaké zničené planety, popřípadě mračna. Vlastně nemáme představu, jak vypadají všechna vesmírná tělesa, zda mají všechna tvar koule, jak se zatím ukazovalo doposud, či zda se může jednat i o jiné tvary, a tento nový objev je toho důkazem.
10) Není to ani mimozemské ani vesmírné, zkrátka je to nevysvětlitelné
Je to opravdu něco nevysvětlitelného, co nevytvořila ani jiná civilizace ani to nevzešlo z vesmíru, a jenom to dokazuje naši malost a nicotnost ve vesmírném prostoru. Je toho ještě tolik, na co jsme při svém pátrání nenarazili a na co ani nikdy nenarazíme. A možná proto můžeme být rádi.
10 důvodů proč...se s jinou civilizací setkat
1) Výzkumy by došly naplnění
Po relativně krátkém hledání (co je pár desítek let, kdy lidstvo vyslalo sondy ke hvězdám, proti času vesmíru) se nám konečně podařilo objevit jinou civilizaci. Naše snaha sklízí úspěchy. Teď jen neudělat chybu při prvotním kontaktu.
2) Měli bychom konečně jistotu, že nejsme sami
Nejsme sami, potvrdily se náznaky, které jsme mohli vidět po celém světě. Ty náznaky, které nám tu jiné civilizace zanechaly a které si můžeme konečně vysvětlit. Máme jistotu, že vesmír tedy není vůbec opuštěný a my v něm nejsme jediní.
3) Navázali bychom s nimi kontakt
Po všem tom hledání, bychom s nimi navázali kontakt. Upozornili na sebe, dali jim souřadnice naší planety, pokud je už ovšem dávno nemají, a pozvali je doslova tak říkajíc na návštěvu, protože předpokládáme, že cestování vesmírem pro ně není, tak jako zatím pro nás, problém.
4) Změnilo by to svět
Svět by se změnil, ale kdo ví, zda ne k lepšímu. Možná by nás představitelé jiné civilizace naučili lépe se k sobě navzájem chovat, respektovat se (pokud předpokládáme, že jsou to inteligenčně vyspělejší jedinci). Rovněž by to lidstvo semklo a možná by pak zapomnělo na svoje žabomyší spory.
5) Dorozumívání probíhá mimosmyslově
Domluvit se s příslušníky jiné civilizace by nebyl problém, opět pokud předpokládáme jejich větší inteligenční potencionál. Ovládají telepatii a mimosmyslové vnímání, proto dokážou uhodnout naše myšlenky a my zase ty jejich. Anebo to byli právě oni, kdo umožnil dosazení lidstva na Zemi, proto budou vypadat jako my a dorozumívání s nimi nebude tím spíš vůbec žádný problém.
6) Dovedou léčit i nevyléčitelné nemoci
Díky setkání s nimi bychom se naučili léčit i pro nás dnes nevyléčitelné choroby. Možná bychom se dověděli mnoho zajímavostí z oblasti medicíny, léčitelství a třeba pak pochopili, že bylinkáři a šamani byli zatracováni neoprávněně. Možná se představitelé jiných civilizací dožívají vyššího věku a dokážou věk prodloužit téměř k nesmrtelnosti. Ale, ruku na srdce, kdo z nás by chtěl být nesmrtelný?
7) Dávno mají mezi námi své agenty a pravidelně nás navštěvují
Co když jsou to opravdu sondy jiné vyspělé civilizace? Co když už dávno žijí jejich agenti mezi námi, protože buď mají stejnou podobu jako my, nebo podobu dokážou dle potřeby měnit, a podávají "tam nahoru či dolů" pravidelné zprávy z planety Země? Co když nás i pravidelně navštěvují? Možná jsou natolik chytří, že do lidské civilizace prozatím nezasahují, protože vidí, že na setkání s nimi nejsme ještě dostatečně připravení a oni jsou tu prozatím jen v rolích jakýchsi pozorovatelů.
8) Dovedou cestovat vesmírným prostorem
Obíhající sondy jsou skutečně důkazem přítomnosti jiné civilizace. Její příslušníci tvoří vyspělý národ, znají nejmodernější technologie a materiály, dokážou cestovat jak v prostoru, tak i v čase a žádná vzdálenost není pro ně překážkou. Nyní se jejich vesmírná flotila zastavila v blízkosti hvězdy KIC8642853 a příští zastávka může být oběžná dráha planety Země.
9) Jedná se opravdu o sondy jiné civilizace
Žádné úlomky meteoritů, či zbytky zničené planety, mraky, nebo hvězdný prach, ale skutečně nefalšované sondy vytvořené jinou civilizací. Možná civilizace, která se z mateřské planety přesunula do těchto umělých satelitů, které představují jejich styl života. Možná vesmírná flotila, která se zastavila na cestě vesmírem, jak napsáno výše. Možná nový životní styl v této hvězdné soustavě.
10) Pomohlo by nám to vysvětlit a pochopit nekonečno
Kolikrát každý z nás přemýšlel o tom, co je nebo jak vypadá nekonečno. A co když nyní bychom na tuto otázku dostali konečně odpověď? Co když bychom se při setkání s jinou civilizací konečně dověděli, jak se to má nejen s vesmírem, jeho řádem, jeho stářím, zákonitostmi, ale i právě i s oním nekonečnem?
A tak 10 důvodů proč...se s jinou civilizací nesetkat představuje hlavně strach.
A 10 důvodů proč...se s jinou civilizací setkat znamená jakousi skrytou naději.
Jsme tedy připraveni na Blízké setkání třetího druhu?
Já ale osobně myslím, že dosud ne, protože strach převládá před nadějí, a možná je to dobře.

Život pozpátku

14. října 2015 v 15:33 | Deborah W
Život pozpátku si prý v mysli přehrávají ti, kteří se ocitli v bezprostředním ohrožení života, nebo ti, již umírající. Život se jim během pár vteřin údajně promítne jako zrychlený film, a vždy pozpátku.
Když se to vezme kolem a kolem, a pomineme-li předchozí přehrávání života v krajní mezi, zjistíme, že celý svůj život si zpětně pamatovat nemůžeme. Pokud ovšem jsme si od raného mládí poctivě nevedli deník, ve kterém je zaznamenáno, co jsme třeba ten, který den měli k obědu, a jak jsme se cítili. Ve skutečnosti se nám většinou vybavují příjemné věci, ty zlé a zranitelné mozek vytěsňuje, i když v něm zapsány samozřejmě jsou a ať chceme nebo ne, někdy přece jen na povrch vyplavou.
Připomínají se nám i zlomové okamžiky, kdy jsme stáli na pomyslných životních křižovatkách a rozhodovali se, kterou cestou se dáme. Mnohdy teď, když máme možnost vidět pozpátku, si říkáme, že bychom tenkrát zvolili úplně jinou cestu a směr, ale stejně je to jenom takové co by, kdy by.
Život pozpátku připomíná film, na který se díváme, hodnotíme jej, ale zasahovat do něj nemůžeme, protože jednou už byl takhle natočený.
Život pozpátku by nás možná také mohl naučit vyvarovat se chyb, které jsme již kdysi udělali. A pokud se budeme pozorně dívat, mnohdy se přistihneme, že tu samou chybu jsme udělali několikrát.
Život pozpátku nám připomene naše názory a pohledy na svět, které se s přibývajícím věkem měnily a kterým se jako mnohdy naivním dnes v duchu zasmějeme.
Život pozpátku nám umožní setkat se znovu s lidmi, které jsme kdysi znali a kteří se ať už z jakéhokoliv důvodu z našeho života ztratili.
Život pozpátku je poznání naší minulosti, sebe sama. A kdo nezná svoji minulost a není s ní vyrovnaný, není dostatečně připravený na budoucí události, které jej potkají.
Život pozpátku je vlastně takový poučující návod pro život, který nás teprve čeká.

Schopnost lišit se

10. října 2015 v 20:41 | Deborah W
Schopnost lišit se, je vlastně jakousi formou revolty. Revolty proti každodenní šedi a uniformitě.
Je to docela nedávno, jen pár desetiletí zpátky, kdy bylo nejlepší tzv. splynout s davem. Kdo nějakým způsobem vybočoval z řady, stával se podezřelým a svým způsobem nežádoucím živlem. Na "máničky" bylo pohlíženo jako na chuligány, skinheadi byly považováni za rasisty, potetovaní za kriminálníky. Představitelé těchto a dalších skupin se ve skutečnosti chtěli jen lišit, revoltovat proti zaběhnutým zatuchlým řádům.
Doba pokročila, a ač se už nyní nejedná o vzdor proti neperspektivnímu režimu, přeci jen revolta trvá dál a schopnost lišit se, dosahuje díky svobodě a novým možnostem, větších rozměrů.
V poslední době se hodně lidí nechává potetovat, ať už se jedná o trvalé tetování či o dočasné malůvky henou. Lišit se lze i výstředním oblečením, sestřihem vlasů, nebo kroužkem v nose.
Dá se říct, že odlišovat od davu se dá pouze prvotními viditelnými znaky, ale není tomu docela tak. Lišit se lze i tím, jaký zastáváme názor. Že například oproti ostatním, kteří čtou módní thrillery, čteme vědeckou literaturu, které mnoho lidí nerozumí, a proto ji nepovažuje za atraktivní.
Schopnost lišit se, je vlastně jakési vybočení od daného standardu, a to ať viditelně či skrytě. Tím, že se lišíme, dáváme najevo, že se vůči něčemu vyhraňujeme, že máme na věc jiný názor než je oficiálně běžné.
Zamyslím-li se, vybavují se mi například umělci, kteří se viditelně díky svému oblečení, tetování nebo chování odlišují. Pro někoho jsou možná vzorem, někdo je zatracuje. Je na každém jedinci, jak se se schopností lišit se, vyrovná. Ale těm, kteří schopnost lišit se mají, je a bude stejně jejich názor ukradený.

Kdybych se stal(a) milionářem

2. října 2015 v 18:12 | Deborah W
Milionáři je v dnešní době hodně lidí. Každý, kdo vlastní nějakou nemovitost, ať dům, byt, chalupu, je milionářem, protože hodnota tohoto artiklu pod milion nejde.
Možná ale myšlenka tohoto tématu spočívá v pojmu milionáře jako člověka, který má několik desítek či stovek milionů, což mu zajišťuje žít život úplně podle svých představ.
Záleží samozřejmě na tom, jak dotyčný k milionům přišel, zda poctivou tvrdou prací, dědictvím, výhrou, kapitálovým ziskem, nebo nekalými podvody, obchody s podsvětím, kmotrovstvím, tunelováním. V prvním případě si takový člověk peněz (snad) váží, protože moc dobře ví, že není snadné je vydělat nebo získat, a proto je (snad) dokáže i smysluplně využít. V případě druhém se jedná o zbohatlíka, který začne nesmyslně rozhazovat peníze za nepodstatné věci, a tím okatě dávat najevo, že na to má.
Ale, vraťme se k podstatě otázky. Mít na kontě hodně peněz, dodává člověku svobodu. Svobodu v tom, co chce dělat, čím se chce zabývat, kde chce žít, kam chce cestovat. Ráno se nemusí vstávat v šest. Člověk není limitován žádnou pracovní dobou, prostě čas plyne jen tak, jak dotyčný sám chce.
Naskýtá se otázka, proč jsou asi tak nízké platy? Právě proto, aby se z vydělaných peněz nedalo mnoho našetřit. Kdo by potom pracoval na ty bohaté?
Kdyby člověk opravdu nebyl limitován penězi, byl by to samozřejmě příjemný život, a proč si to nepřiznat, že takhle užívat by si chtěl každý.
Zároveň bychom se ale museli povznést nad závist okolí, vyrovnat se se ztrátou některých každodenních věcí, prostě museli bychom se naučit žít jako milionáři, nikoli se chovat jako zbohatlíci. A proto je třeba položit si i otázku, zda bychom to hlavně psychicky zvládli. Všechno je jenom něco za něco a tak i tomu, že bychom se stali hodně bohatými, bychom museli přinést oběť.