Březen 2016

Temnota ve světle

22. března 2016 v 18:29 | Deborah W
Slunce, které právě vychází. Ač se do slunečního kotouče nedoporučuje dívat (může to způsobit poškození zraku), přesto se tomu někdy nelze ubránit. A pak lze spatřit zvláštní jev. Zatímco sluneční kotouč má jakousi tmavou neurčitou barvu, z něj už vycházejí zářící paprsky. Během pár vteřin se to změní, slunce se rozzáří cele a po temnotě uprostřed už není ani stopa. To bylo první, co mě při tématu tohoto týdne napadlo.
Ve svých genech máme zakódováno to, že dáváme přednost světlu před temnotou. Světlo nám dodává pocit bezpečí, hřejivosti, příjemna, zatímco temnota v nás mnohdy vyvolává strach, chlad a beznaděj.
Temnota ve světle připomíná zemi Mordor z Pána prstenů, kdy právě temnota pohlcuje vše, co bylo dosud zalito sluncem. Ve fantasy románu J. R. R. Tolkiena je zlo, tedy temnota, nakonec poraženo. Ale, jak tomu bude i v našem reálném světě?
Právě dnes lze mluvit o temnotě ve světle. V Bruselu, evropské metropoli a sídle mnoha evropských institucí, došlo k teroristickým útokům, které má na svědomí Islámský stát. Dnešní ráno, možná slibovalo slunce a bylo docela obyčejným všedním ránem, vlastně bylo by, kdyby...kdyby jím neprostoupila temnota v podobě vyšinutých stoupenců ještě vyšinutějšího státu, šířících kolem sebe zmar a smrt.
Důležité je ale vědět, že temnota je stejně nakonec vždy zažehnána světlem.
A vrátím-li se k počátečnímu slunečnímu přirovnání, pak i takové zatmění slunce, kdy je sluneční kotouč plně zakryt Měsícem, skončí, a světlo opět zvítězí nad temnotou, byť by byla sebetemnější.

Zkus to znovu

20. března 2016 v 19:09 | Deborah W
Jistě každému se v životě něco nepovedlo. Něco jste si plánovali, s něčím dopředu počítali a ono to nakonec nevyšlo, nedopadlo. Jistě každý zná také ten pocit zklamání a prohry. Není ale nic horšího, než se vzdát, rezignovat. Mnohem lepší je říct si "zkus to znovu".
Možná, že nás právě ten "nový pokus" vybízí k tomu, abychom příště byli lépe připraveni a dopředu již počítali s možnými úskalími, jež budeme muset překonat.
Vzpomínáte, kolikrát jste neuspěli v nějaké zkoušce? A vzdali jste to? Většinou jste zatnuli zuby a naučili se, co bylo potřeba.
Život je vlastně celý o zkouškách. Klade jich hodně, testuje, zda jimi projdete a nic Vám nepomůže, pokud se je budete snažit obejít. Postaví je před Vás znovu, tak dlouho, dokud je nezdoláte. Někdy se zaseknete na docela jednoduché a naopak těžkou proplujete bez úhony jako po másle.
"Zkus to znovu" znamená, že nikdy nic nemáme vzdávat. Nebo také přirovnání, vyhodili jej dveřmi, vrátil se oknem.
A spíše vždy budeme litovat toho, co jsme nezkusili, než toho, co jsme zkusili.

Komedie života

11. března 2016 v 19:35 | Deborah W
Každý den vstupuji do hlediště velkého divadla, abych se podívala na nejhranější hru repertoáru, která se jmenuje Komedie života.
Když jedu v "emhádéčku", dívám se lidem na boty. Je až zarážející zjištění, kolik z nich má boty špinavé, ba přímo zablácené. Onehdy ani jeden ze šestice proti mě sedících spolucestujících v metru, neměl čisté boty a seděly tam i dámy jinak načančané. Když má zablácené boty muž, evidentně podle oblečení dělník jedoucí ze stavby, není na tom až zas tak nic divného, ale dobře oblečená dáma se špinavými botami působí jaksi nepatřičně. Navrch huj, vespod fuj.
Tak trochu módním nešvarem jsou kolena lezoucí z děr na džínsech, což je v současné době trendy u slečen náctiletých i starších. Opět to působí trochu komicky, když se vystajlovaná děvenka nese ulicí, a kolena lezoucí z děr kazí image. A ještě komičtější je to, když má takovéto džínsy na sobě obtloustlá čtyřicítka, snažící se dohonit zmizelé mládí.
Mezi "zajímavé herecké postavičky" komedie života patří pomatenec, na kterého lze narazit v některých částech hlavního města, převážně v tramvaji. Tu postává na stanici a vydává podivné skřeky, tu si zakrývá ústa a se zavřenými očima si cosi bručí pro sebe. V tramvaji obvykle dlouho tiše sedí a pak zničehonic začne vykřikovat nějaká nesrozumitelná slova, snad nadávky. Směšné, ale obtěžující.
Komedie bez hudby je nemyslitelná. Hudebníci ulice sice díky zákonu prořídli, ale lze na ně stále narazit. Někde jejich produkce stojí za zhlédnutí, ale mnohde prcháte rychle pryč, protože neumělé fidlání se nedá vydržet.
Sem tam se na lidi vrhají aktéři - tragédi s deskami v rukou a nabízejí tu produkty bank, tu pojištění, tu služby mobilních operátorů a dokonce už i lékařů.
Kompars má podobu rozdavačů letáčků, svorně stojících na rohu ulic a beze slov vám podávajících papír s reklamou na jazykovou školu, kursy sebeobrany, kdo ví čeho všeho.
Zahlédnete i jedince, kteří jsou jaksi mimo sebe, do uší jim pere hudba ze sluchátek, škube to s nimi, ale oni neslyší, nevidí. Zrovna tak, jako hráči her na mobilu, tabletu, notebooku. Máte u nich pocit, že kdyby tento výdobytek doby neměli, jsou už po smrti.
Někdy má člověk náladu pod psa. Život mu dává co proto, ale pak stačí jen trochu zvednout hlavu, rozhlédnout se kolem sebe a nebudete se stačit divit, jaká komedie k popukání se kolem odehrává. Stačí se jen dobře dívat, číst mezi řádky a pak se budete náramně bavit při komedii života, která má mnohem širší spektrum herců a dějství, než bylo jen těchto pár střípků.













Zamknuté dveře

5. března 2016 v 19:19 | Deborah W
Zamknuté dveře představují bezpečí. Proto snad každý z nás dveře zamyká, když opouští svůj dům či byt. Zamknuté dveře ale také představují problém, to v případě, když k nim ztratíme klíč a jsme nuceni hledat číslo na zámečníka, který nám je pomůže otevřít.
Zamknuté dveře mohou rovněž obrazně představovat jakousi třináctou komnatu, kterou každý z nás máme, ale ne každý jí chceme otevřít. Tam, za těmi zamknutými dveřmi se skrývá něco, co bychom nejraději vymazali ze svého života a proto jsme to alespoň uzavřeli pod zámek dveří. Klíč k nim máme v ruce, ale ne každý z nás má odvahu, strčit ten klíč do zámku, odemknout, a ty dveře otevřít. Někdy zůstanou zamknuté už napořád.
Zamknuté dveře mohou znamenat i přirovnání toho, že si k něčemu nebo k někomu navždycky uzavřeme cestu.
Pokud ale k zamknutým dveřím existuje klíč, měly by být takové dveře otevřeny. Někdy sice bude klíč drhnout v zámku, klika bude skřípat a panty budou pokryté rzí, ale přesto bude to otevření stát za to. A to hlavně proto, že mnohdy do zatuchlého stojatého vzduchu uvnitř, zavane svěží znovuzrozující vítr z venku.