Duben 2017

Teď mám slovo já

15. dubna 2017 v 18:54 | Deborah W
Síla slova je neuvěřitelná. Dobře vyřčeným slovem můžete druhému udělat radost, pohladit jej tak zvaně po duši. Slovem se dá ale také hodně ranit, ublížit. Proto je třeba vážit slova, každé slovo.
"Teď mám slovo já", to může vyznít tak, že dotyčný, který tuto větu pronese, chce za každou cenu něco sdělit. Zní to vlastně tak trochu rozkazovačně a panovačně. Důležité ale je, aby měl takový řečník i posluchače.
Stejně tak, jako je třeba vážit slova, je třeba slovům i naslouchat. A umění naslouchat je možná mnohdy mnohem těžší, než slova pronášet.
Důležité je při pronášených slovech umět číst i tak zvaně mezi řádky, protože tam se skrývá hodně moudrosti. Takže, pokud si už chceme brát slovo, měli bychom si tak trochu promyslet, aby to, co řekneme mělo smysl a pro druhé to mělo nějaký přínos. Více bychom měli slovy hladit, než ubližovat, protože každé špatné slovo by se nakonec mohlo obrátit proti nám.

Zavři oči, padá hvězda

5. dubna 2017 v 17:41 | Deborah W
Zavři oči, padá hvězda, a honem si něco přej! Když budeš mít ale oči zavřené, padající hvězdu neuvidíš, takže je to ošemetné.
Nejvíce hvězd padá v polovině srpna a tento jev se nazývá slzy svatého Vavřince. Letní obloha skýtá asi nejhezčí pohled na hvězdné nebe. Pokud se budete nacházet na místě, které není "znečištěné" světlem nedalekého města nebo vesnice, a zvednete hlavu k obloze, pak lze spatřit celou plejádu souhvězdí (Plejád včetně). Velký vůz, zářící Sirius, Mléčnou dráhu. Pod hvězdami si budete připadat malí a bezvýznamní, jen zrníčka pozemského prachu.
Já sama jsem padající hvězdu nikdy neviděla, a tak si někdy říkám, zda to není jen pověra, ale spíš jsem neměla štěstí.
Padající hvězda plní přání. Co si tedy asi lidé přejí? A splní se jim to? Ať ano či ne, je to hezká pověra a třeba na ní něco bude.
I Malý princ měl svoji hvězdu. Malého prince jsem si přečetla až v dospělosti. A když zavřu oči, vybavují se mi znovu některé pasáže z té úžasné knížky, která v sobě má nadčasové světlo hvězdy, a nejen té, ze které pocházel malý princ.
Jsou hvězdy a hvězdy.
A tak je pořád lepší vidět padající hvězdu nebeskou (pokud tedy máte to štěstí), než padající hvězdu uměleckou. To druhé může totiž být na rozdíl od toho prvního trapným, ba znechucujícím zážitkem. I když asi u obého budete tak říkajíc zírat doslova s pusou údivem dokořán.

Zkouška ohněm

5. dubna 2017 v 17:32 | Deborah W
Přijímačky na střední, maturitní zkouška, přijímačky na vysokou školu, obhajoba diplomky, první pracovní pohovor, nástup do prvního místa, rozhodnutí podnikat, vyřizování všech s tím souvisejících formalit, to je jen zlomek zkoušek ohněm, které mnozí z nás podstoupili, podstupují nebo budou podstupovat a které mají prověřit naše schopnosti a dovednosti, a to, nakolik jim dokážeme dostát a zvládnout je.
Oheň je jeden ze čtyř živlů. Dobrý sluha, ale zlý pán. Zdroj energie, tepla, žáru, jasných barev zahrnujících spektrum od žluté přes oranžovou až po temně červenou.
A zkouška ohněm vlastně obrazně řečeno znamená, pokud možno se nenechat spálit, vytrvat, a vše zvládnout. Oheň vlastně vždycky prověří, jak na něj reagujeme. Zda jsme jej schopni zažehnout, udržovat jej, zda se přitom nebojíme popálení. Kdysi bylo udržení ohně otázkou života a smrti. Dnes už to samozřejmě neplatí, a ani jakákoliv zkouška neohrozí náš život, ale přesto si při slovech "zkouška ohněm" vybavíme, že musíme projít jakousi zátěží, která nás ale posune dál. Absolvujeme něco, čím jsme zatím neprošli, co nám tak trochu nahání strach, ale díky čemu na tom budeme líp. A i když při některé zkoušce ohněm utržíme jizvy, přesto stojí za to tu zkoušku složit.