Září 2017

Temné dny minulosti

25. září 2017 v 17:34 | Deborah W
Dobou temna byl údajně středověk, kdy se dělo plno nepřístojností nasměrovaných nejen proti jednotlivcům, ale i proti skupinám lidí. Ale protože historie se opakuje, stejné věci se děly i v docela nedávné době a stále zůstávají jako nesmazatelné memento v paměti dosud žijících lidí.
Nejen historie má své temné dny, ale i každý z nás si v sobě neseme vzpomínku na nějaký den, který bychom nejraději ze své minulosti vymazali. Na den, který byl alespoň pro nás temný. Ať jsme v něm ztratili někoho blízkého, rozešli se s osobou, se kterou jsme dosud "společně kráčeli", nebo jsme přišli o něco, na čem nám hodně záleželo, či přišli o práci, která nás bavila, případně sami spáchali něco, na co nejsme vůbec pyšní. Takové dny vytěsňujeme ze své paměti. Zatímco hezké vzpomínky se nám neustále vrací, vzpomínky na tzv. "temné dny" si naštěstí pamatujeme jen útržkovitě. I tak se ale takové temné dny minulosti zapsaly do naší paměti a tu a tam se nám znovu připomenou.
A jelikož temné dny si v životě prožije každý, tak si lze jen přát, aby jich bylo co nejméně a aby se z paměti vynořovaly jen jako občasná vzdálená vzpomínka a ne jako každodenní noční můra.

Motivace

25. září 2017 v 17:32 | Deborah W
Motivace je jakýmsi hnacím motorem, který v nás dokáže vybičovat schopnosti, o kterých ani nevíme, že je máme.
Už při náboru či přijímání zaměstnanců motivují firmy své potencionální nové pracovníky a nabízejí jim řadu výhod, které budou moci v rámci své pracovní pozice využívat. Dobrou motivací v rámci pracovního procesu je i možnost postupu, získání většího platu. To, sice po splnění určitých podmínek, například absolvování školení, doplnění si vzdělání, ale ta možnost tu každopádně je.
Motivace v nás vlastně probouzí touhu po úspěchu, po dosažení splnění svých snů a plánů.
Kdyby motivace nebyla, asi bychom se ani o určité věci dostatečně nesnažili.
Motivací může být i každotýdenní nové téma blogu. Dokážu napsat článek na dané téma? Bude dobrý? Nebo špatný? Ať tak, či tak, pokud se to podaří, byla motivace alespoň pro nás samotné dostatečně silná, neboť jsme díky ní dokázali něco vytvořit.

A proč vlastně ne?

14. září 2017 v 18:18 | Deborah W
A proč vlastně ne? Řeknete si jednou a uděláte něco, k čemu jste třeba dlouho dobu neměli odvahu, k čemu jste se odhodlávali a nemohli se rozhodnout. Až teď, najednou. Proč to nezkusit. A tak si třeba splníte některý ze svých tajných snů. Zajedete si na exotickou dovolenou. Navštívíte Tibet a Himaláje. Skočíte padákem. Vyzkoušíte si letecký trenažer. Podniknete plavbu zaoceánskou lodí. Proletíte se balónem. A tak bych mohla jmenovat dál a dál. Co člověk, to jiný sen, to jiná touha, to jiné přání. Cestovní, letecké i zážitkové společnosti jsou většinou schopny je splnit. A pokud ne, je v silách každého jedince přičinit se o splnění svého snu, pokud tedy o jeho splnění doopravdy ovšem stojí. A proč vlastně ne? Je takové odhodlání se "k činu". Je opakem "A proč vlastně jo"? Což si říká jedinec, který by určitou věc sice chtěl, ale nemíní pro to téměř nic udělat a naivně si myslí, že mu všechno spadne samo tak zvaně "do klína". Proč se budu za něčím štvát? Proč se budu namáhat? Proč se budu snažit? Ale, když se do určitých věcí nevloží vlastní iniciativa, nelze se pak divit tomu, že to není. Takže, a proč vlastně ne?

Peklo je prázdné, démoni jsou tady

14. září 2017 v 18:08 | Deborah W
Peklo může mít podobu hurikánu Irma, který právě pustoší jihovýchod Ameriky a nechává za sebou zkázu. Peklo může mít podobu uprchlíků, kteří nepřišli do Evropy s pokornou prosbou o pomoc, ale s agresívním chováním a nechutí přizpůsobit se. Peklo může mít podobu teroristů, kteří ve jménu své náboženské vyšinutosti ohrožují nic netušící lidi a bezcitně je vraždí. Peklo může mít podobu severokorejského komunistického vůdce, který předvádí svoje raketové pokusy a vysmívá se všem úmluvám Rady bezpečnosti. Peklo může mít podobu všemožných vojenských geril, které na africkém kontinentě zabíjejí jen tak "ze sportu" tamní obyvatele. Peklo může mít podobu jakékoliv závislosti na čemkoli, když se z toho područí už nelze vlastní silou dostat. Peklo může mít podobu množíren psů, kde v otřesných podmínkách živoří ubozí tvorové přeměnění na plodící a rodící "mašiny".
Kolik podob má vlastně peklo? Nepočítaně! A nenajdeme v něm vůbec roztržité české čerty, ale krvežíznivé démony. A tím, jak je teď všude kolem plno negativ, se může zdát, že peklo se otevřelo a démoni jsou tady.
Negativa se dají přebít pozitivy. Kdo ale "přebije", nebo lépe řečeno přepere démony? I démoni mají ale slabá místa. Takže snad není nic ztraceno.
Peklo by měli zažít hlavně všichni ti jedinci, kteří druhým, ať lidem či zvířatům, peklo dělají, nebo se snaží dělat. A to peklo by mělo být pořádné, se vším všudy.